Není pravda, že máme málo času; pravdou je, že ho mnoho promarníme, tvrdil již před dvěma tisíci let stoický filozof Seneca. Zkušenost, že jsme právě promeškali příležitost nebo nám unikl ten správný okamžik, kdy jsme mohli něco říci nebo udělat, není asi nikomu úplně neznámá. Lidé v antickém Řecku mohli v těchto situacích nalézt pomoc u boha Kaira, neboť ten byl ztělesněním správného okamžiku a schopnosti využít příležitost, která se nám právě naskytla.
Desiderius Erasmus z Rotterdamu je jednou z nejslavnějších a nejvlivnějších osobností období renesance. Byl přesvědčeným humanistou, praktickým filozofem milujícím antickou tradici a současně křesťanským teologem, překladatelem a filologem, jenž se snažil dobrat přesnějšího pochopení původního Kristova učení, stejně jako učení starých řeckých a církevních myslitelů.
Antická moudrost radí, aby společnost podporovala své čtyři základní nosné sloupy: náboženství, politiku, umění a filosofii. Pak se může stát chrámem, důstojným příbytkem bohů. Řecko v době Periklově je příkladem společnosti, která této dokonalosti dosáhla.
Stoická filozofie dělí věci na ty, které na nás závisejí, a na ty, které na nás nezávisejí.
I když se František Novotný sám ve své skromnosti nepovažoval za filozofa ani přímo za platonika, nýbrž jen za badatele o Platonovi, jeho přínos k platonskému filozofickému bádání byl a je stále značný.
