tradice

Každé místo je plné odlišných významů, vypráví jiné příběhy a je nabito specifickou energií. Souhrn všech těchto fenoménů na nás působí právě jako genius loci.

Gejša znamená krásná osoba nebo osoba živící se uměním.

První den jara je symbolicky bodem, jenž spojuje nebe, zemi a podzemní svět. Je to okamžik vzkříšení Světla, tedy i mytického slunečního hrdiny, který v tento den získává po dlouhých zkouškách a sestupech do Hádu právo na věčný nebeský život.

Doba, v níž žijeme, je velmi zvláštní: na jedné straně rozkvétá neuvěřitelné množství různých náboženských hnutí a sekt a na druhé straně se útočí na tradice, které na různých kontinentech a v různých dobách vystavěly základy současných kultur. Jelikož docházejí nápady, jistí dnešní „umělci“ znesvěcují mýty národů, jež byly na mnohem vyšší úrovni než dnešní „Homo sapiens“.

Od nejstarších dob se člověk cítil nedílnou součástí přírody. Součástí, která žije v souladu s rytmem ročních dob. Po jaru, rozkvětu života, následuje léto, zrání ovoce a zář světla.

Co vlastně představuje „Čadó“ neboli „Cesta čaje“? Přátelské setkání a sdílení společné misky čaje, posvátný čajový obřad, zvláštní druh japonského umění, novou filosofii, nebo dokonce způsob života?

Mnohé starodávné civilizace nás uchvacují krásou toho, co po sobě zanechaly buď v písemné formě, nebo v podobě památek a staveb. Tibet mezi nimi zaujímá zvláštní místo.