Senecovy rady jsou stále aktuální. Nazývali jej léčitelem nebo utěšitelem, protože dokázal svými radami utěšit nejednu lidskou duši a nabídnout řešení – léčbu. Ve své analýze duševního klidu se věnuje aspektům, které jej narušují, i těm, které klid přinášejí.
Aniž bychom se museli uchylovat k přesným definicím, bez jakýchkoli pochybností víme, co jsou to lži. Všichni je občas používáme a nebo jsme těmi, kdo je musí poslouchat a snášet. Jistě bychom je rádi vymýtili, a přesto je nakonec akceptujeme jako „nutné“. Proč? Proč vlastně lžeme proti svému přesvědčení? A proč snášíme to, že jiní lžou nám?
Aniž bychom se museli uchylovat k přesným definicím, bez jakýchkoli pochybností víme, co jsou to lži. Všichni je občas používáme a nebo jsme těmi, kdo je musí poslouchat a snášet. Jistě bychom je rádi vymýtili, a přesto je nakonec akceptujeme jako „nutné“. Proč? Proč vlastně lžeme proti svému přesvědčení? A proč snášíme to, že jiní lžou nám?
Aniž bychom se museli uchylovat k přesným definicím, bez jakýchkoli pochybností víme, co jsou to lži. Všichni je občas používáme a nebo jsme těmi, kdo je musí poslouchat a snášet. Jistě bychom je rádi vymýtili, a přesto je nakonec akceptujeme jako „nutné“. Proč? Proč vlastně lžeme proti svému přesvědčení? A proč snášíme to, že jiní lžou nám?
Aniž bychom se museli uchylovat k přesným definicím, bez jakýchkoli pochybností víme, co jsou to lži. Všichni je občas používáme a nebo jsme těmi, kdo je musí poslouchat a snášet. Jistě bychom je rádi vymýtili, a přesto je nakonec akceptujeme jako „nutné“. Proč? Proč vlastně lžeme proti svému přesvědčení? A proč snášíme to, že jiní lžou nám?
Aniž bychom se museli uchylovat k přesným definicím, bez jakýchkoli pochybností víme, co jsou to lži. Všichni je občas používáme a nebo jsme těmi, kdo je musí poslouchat a snášet. Jistě bychom je rádi vymýtili, a přesto je nakonec akceptujeme jako „nutné“. Proč? Proč vlastně lžeme proti svému přesvědčení? A proč snášíme to, že jiní lžou nám?
Aniž bychom se museli uchylovat k přesným definicím, bez jakýchkoli pochybností víme, co jsou to lži. Všichni je občas používáme a nebo jsme těmi, kdo je musí poslouchat a snášet. Jistě bychom je rádi vymýtili, a přesto je nakonec akceptujeme jako „nutné“. Proč? Proč vlastně lžeme proti svému přesvědčení? A proč snášíme to, že jiní lžou nám?
Aniž bychom se museli uchylovat k přesným definicím, bez jakýchkoli pochybností víme, co jsou to lži. Všichni je občas používáme a nebo jsme těmi, kdo je musí poslouchat a snášet. Jistě bychom je rádi vymýtili, a přesto je nakonec akceptujeme jako „nutné“. Proč? Proč vlastně lžeme proti svému přesvědčení? A proč snášíme to, že jiní lžou nám?
Stav a rozvoj psýchy (duše) máme ve vlastních rukou. Můžeme ji usměrnit k vyšším citům a idejím, nebo se nechat vláčet svými nižšími emocemi, okolnostmi a jinými lidmi. První možnost vede k tomu být svým pánem, druhá naopak k závislosti a nestabilitě.
Aniž bychom se museli uchylovat k přesným definicím, bez jakýchkoli pochybností víme, co jsou to lži. Všichni je občas používáme a nebo jsme těmi, kdo je musí poslouchat a snášet. Jistě bychom je rádi vymýtili, a přesto je nakonec akceptujeme jako „nutné“. Proč? Proč vlastně lžeme proti svému přesvědčení? A proč snášíme to, že jiní lžou nám?
