Když slyšíme slovo labuť, napadnou nás nejčastěji slova jako krása, elegance, jemnost, moudrost, vznešenost, důstojnost a také čistota. Tento ladný pták se pohybuje po vodě i po zemi a má schopnost létat. Zahrnuje tak tři ze čtyř elementů: vodu, zemi a vzduch.
Labuť migruje, přilétá na jaře, kdy se začíná probouzet slunce, a odlétá na podzim, když se příroda uchyluje k zimnímu spánku. Proto je spojena se symbolikou cyklů přírody. Dále je spjata se slunečním bohem Apollonem. Labutě táhly Apollonův vůz, na němž každý rok odlétal do severní země Hyperborejců, což je metafora pro onen svět, a proto byl Apollon spojován i se zádušním kultem. Proslulá labutí píseň pochází z daru proroctví: Apollonův pták, když se blíží jeho smrt, žalostně, ale zároveň obdivuhodně zpívá.
Řecký mýtus vypráví o dvou neustále soupeřících přátelích. Jeden se jmenoval Cygnus a druhý Faeton (Phaeton). Jednou spolu závodili v nebeském letu. Přiblížili se však příliš ke Slunci, jejich kočáry vzplály a oba spadli na zem. Cygnus se probral z mrákot a hledal svého druha. V kořenech na dně řeky Eridanu pak spatřil Faetonovo mrtvé tělo. Marně se snažil potopit na dno a vyprostit nebohého druha.
Zmožen zármutkem plakal na břehu řeky. Všiml si jej bůh Zeus a nabídl mu pomoc: Promění Cygna v labuť, aby mohl pomoci svému příteli, Cygnus však ztratí svou nesmrtelnost a bude žít jen tak dlouho jako jiné labutě. Cygnus souhlasil a v labutím těle vynesl z hlubiny přítelovo tělo. Pak je pohřbil a umožnil tak Faetonově duši řádný odchod do posmrtné říše. Svým sebeobětováním si zasloužil Diovo uznání a nejvyšší bůh umístil Cygnův obraz – labuť (lat. cygnus) na nebeskou klenbu.
Labuť patří mezi nejvýraznější souhvězdí severní oblohy. Souhvězdí v podobě nebeského ptáka hraje významnou roli v řadě mýtů. Deneb, nejjasnější hvězda souhvězdí Labutě, byla považována za nesmírně důležitou pro život na naší Zemi. Souhvězdí Labutě či přímo hvězda Deneb je podle prastarých tradic ochranitelkou a dárkyní života i smrti.
Ve starověku na Západě byla labuť jako symbolické zvíře velmi důležitá. Její ohebný krk a její neposkvrněné bílé peří byly ztělesněním čistoty a vznešenosti.
V Indii je labuť (nebo husa) Hamsa bájný pták, který je schopen oddělit mléko od vody v nápoji, kde jsou smísené a kde mléko představuje duch a voda hmotu.
Mnohem esoteričtěji se také spojuje se zrozením světa: je to velká labuť Hamsa, která vysedí kosmické vejce, ze kterého se zrodí svět ve chvíli, kdy se objeví na hladině prvotních vod. Labuť představuje prvotní dech, kterým vdechuje život hmotné podstatě dokonce i v zárodečném stavu.
V jistém smyslu je labuť symbolem dokonalé dámy. Vždy byla spojována s obětavou láskou, odvahou a čistotou, se schopností dávat život na různých úrovních, což jsou charakteristiky, které ženu – dámu zdobí.
Kateřina Zámečníková
