Pokud chceš jít rychle, běž sám, pokud chceš dojít daleko, jdi s přítelem. Africké přísloví
Snad se může zdát, že toto téma nemá s filozofií nic společného. Není to pravda, právě naopak, filozofii můžeme nalézt všude. Díky pochopení jejich podstaty, se můžeme učit ze všech věcí, a nejvíce z těch nejjednodušších.
Pojďme na to!
Na fyzické úrovni je chůze ten nejpřirozenější pohyb. Pro naše zdraví je mnohem prospěšnější než posilovna nebo speciální cvičení. Pomáhá při hubnutí a je při tom mnohem šetrnější k našim kloubům než běhání. Chůze je velmi prospěšná pro kardiovaskulární systém, zvyšuje kapacitu a výkonnost srdce, snižuje krevní tlak. Zvyšuje se také naše vitální kapacita plic, tedy objem, který máme k dipozici pro dýchání. Při chůzi se spotřebovávají přebytky v našem organismu, především cukr, a tím je velmi dobrou prevencí cukrovky.
Chůze udržuje pevnost a pružnost našich svalů a šlach, zlepšuje a udržuje pohyblivost kloubů, a tím snižuje riziko úrazů a onemocnění pohybového aparátu, například artrózy. Přiměřená zátěž udržuje správný poměr minerálů (vápníku a fosforu) v našich kostech, a je to zásadní prevence řídnutí kostí (osteoporózy).
Často můžeme narazit na doporučení, že je potřeba ujít deset tisíc kroků denně; pro někoho je to málo a pro někoho nedosažitelný cíl. Každý jsme jiný. Limit deset tisíc kroků ve skutečnosti není založen na žádném vědeckém výzkumu, ale byla to marketingová strategie společností, které v šedesátých letech minulého století začaly vyrábět krokoměry. Podle novějších studií výrazně prodlužuje délku lidského života sedm tisíc kroků denně. Ale není potřeba trápit se čísly a počítáním. Jednoduché doporučení mluví o dvaceti až třiceti minutách svižné chůze denně. To znamená jít tak, abychom mohli pohodlně dýchat, nádech nosem a výdech ústy. Důležité je začít, například deseti minutami denně, a postupně přidávat po pěti minutách, až se začneme cítit lépe, a budeme mít z chůze radost.
Pokud máme zdravotní obtíže, můžeme zkusit severskou chůzi, známější jako nordic walking, která vznikla z lyžařských technik a jejíž kolébkou je Finsko. S pomocí chodeckých holí odlehčíme bolestivým kloubům a zapojíme mnohem více svalů horní poloviny těla.
Cesty vznikají chůzí. Franz Kafka
Na psychické úrovni pomáhá pravidelná chůze bojovat proti stresu a depresím. Pravidelný pohyb pomáhá zklidnit emoce i urovnat myšlenky. Vyplavují se endorfiny, díky nimž se cítíme dobře, zvyšuje se tolerance bolesti, objevuje se pocit pohody, získáváme sebevědomí. Když se překonáme a vylezeme na kopec, často nás zaplaví pocit štěstí. Horolezci říkají, že vylézt na horu není jen potvrzením fyzické výkonnosti, ale je to především duchovní zážitek.
Nejen pro naše klouby, ale i pro náš mozek je mnohem prospěšnější chůze po měkkém a různorodém terénu, protože střídání kvality došlapu výrazně stimuluje naši nervovou soustavu. Ideální je tedy procházka v přírodě, v lese, u vody. Procházka na krásném místě, ať už jdeme sami nebo s příjemným doprovodem, je wellness pro naši duši.
Chůze představuje pohyb; pokud přeneseme význam pohybu na psychickou úroveň, znamená to, že kráčíme naším životem. Krok za krokem se přibližujeme ke svému cíli.
Citát Cesta dlouhá tisíc mil začíná prvním krokem je připisován mnoha autorům; ať už to byl Lao-c´, Konfucius, nebo kdokoli jiný, můžeme ho použít na všech úrovních, fyzické, psychické i duchovní. Pokud chceme v životě něco dokázat nebo změnit, musíme vždy udělat první krok, a tím je naše rozhodnutí. O pokušení prvního kroku, který musí udělat hrdina Ardžuna, vypráví už indický epos Mahábhárata ve své nejslavnější části, Bhagavadgítě.
Udělat věc, které se bojíme, je první krok k úspěchu. Mahátma Gándhí
Jeden z univerzálních zákonů mluví o střídání polarit. Ve všem se střídají principy jin a jang. Střídá se noc a den, teplo a zima, smutek a radost, nádech a výdech. Pokud kráčíme, střídá se pravá a levá noha, krok za krokem. Toto je samotná podstata života, střídání opačných věcí, neustálý pohyb, který nás vede kupředu.
Je dobré životem kráčet se vztyčenou hlavou a jasným cílem. Pokud se o to nepokusíme, nenajdeme svůj směr a cíl a nevyvineme úsilí vlastních kroků, může se stát, že nás osud zavleče na místa, na která jsme nechtěli. Anebo ještě hůře, že zamrzneme na jednom místě, a pak se už nedokážeme pohnout.
Když trénuješ, učíš se kroky a učíš se kroky a učíš se kroky. Tak to jde dlouhý čas. A pak, jednoho dne, se naučíš tančit, a to je velká změna. neznámý autor
Není nutné dělat velké kroky ani velké změny. Právě naopak, mnohem účinnější je kráčet pomalu ale vytrvale, dělat malé kroky, díky kterým si budeme jisti sami sebou na cestě životem.
Chraň mě před strachem, že bych mohl promarnit svůj život. Nedávej mi to, co si přeji, ale to, co potřebuji. Nauč mě umění malých kroků. Antoine de Saint-Exupéry
Článek vyšel v časopise Akropolitán č. 172.
