Café Symposion k Mezinárodnímu dni Matky Země
Příroda není pouze „prostředím“ okolo nás, ozdobou, z níž navíc čerpáme prvky nezbytné pro naši existenci. Je to Živá Bytost, která je ve své nezměrnosti a různorodosti těžce pochopitelná, a která zároveň zahrnuje nekonečné množství existenčních forem, mezi něž se musíme počítat i my lidé.
Není možné ctít přírodu, dokud si myslíme, že člověk je „zvláštním“ případem, že Příroda je jednou věcí a my jsme jinou. A koneckonců, jak se od ní můžeme učit, pokud se nepovažujeme za její součást? Jak se můžeme spojit s něčím, co je nám cizí? Jak pochopit lekci jednoty, již nám nabízí, začínáme-li tak, že sami sebe klademe mimo tuto jednotu?
Příroda je skutečně plná velmi hodnotných příkladů, je však třeba se do ní ponořit a dokázat číst v tom, co nám nabízí, nezávisle na knihách, jež máme na dosah. Při mnoha příležitostech chybí duši toto jiné, tiché a prosté čtení, v němž jsou slova nadbytečná. Když s přírodou navážeme vztah, uskuteční se zázrak: z nedostatku slov vzkvétají ideje, staré i nové, jež naše srdce uchvátí. A pak odhalíme, že za všemi vnějšími projevy přírody se skrývá něco mnohem hlubšího a trvalejšího. Jednota, jejíž i my jsme součástí.
