Přejít k hlavnímu obsahu

Komunikace v přírodě

Pavel Kočíř
Image
Komunikace v přírodě

Věc je správná, když směřuje k celistvosti, stabilitě a kráse živých společenství. Aldo Leopold

Úvodní citát se dá vztáhnout jak k lidem, tak i ke společenstvím jiných živých bytostí v přírodě. Pokud bychom použili tuto myšlenku jako měřítko jednání lidí v současnosti, tak by toho nesprávného bylo opravdu hodně. Ale zaměřme pozornost na příčiny a možnosti nápravy, abychom aktivně překonávali případný smutek a rozčarování ze současného stavu.

Podstatou pojmu komunikace (z latinského communicatio) je spojení. Proto ho používáme nejen ve smyslu sdílení a přenosu mezi lidmi, ale též pro cesty, které umožňují spojení – silnice, železnice, vodní i letecké trasy, telekomunikace, sdělovací prostředky a třeba i sociální sítě.

Dnes se říká, že žijeme v éře komunikací. A v mnoha ohledech je to pravda, hlavně ve smyslu kvantity a rychlosti spojení. Zároveň se však komunikace mezi lidmi zplošťuje, je jednodušší a stává se povrchní. Pokud chybí hlubší životní témata a otázky, které nám přinášejí poznání, anebo chybí znalosti a možnosti, jak toto poznání sladit s naším způsobem života, může se člověk cítit osamělý, pod tlakem a vytržený z přírody. Dokonce i uprostřed všech těch snadných a moderních způsobů komunikace.

Snad bychom to mohli vyjádřit jako vzácnou schopnost promlouvat z duše k duši, srdce se srdcem. Kde a jak hledat hlubší kořeny tohoto stavu?

Příliš často se soustředíme na to, co já chci. Málo se zabýváme tím, co potřebujeme my jako lidé a společenství všech živých bytostí, ve kterém žijeme.

Velkými zdroji odpovědí na tyto otázky jsou duchovní tradice světových kultur a mudrcové různých dob. Jejich texty jsou inspirované přírodou, používají příklady z přírody a jsou psány symbolickým jazykem, který je přirozeným jazykem duše člověka i přírody.

Podívej se hluboko do přírody, a pak všechno lépe pochopíš. Albert Einstein

Co nás učí?

Že nemá cenu ovládat a zneužívat přírodu, ale snažit se jí co nejlépe porozumět a chovat se v ní jako dobrý hospodář a moudrý správce. Máme na ni vliv, ale nikomu z nás nepatří.

Že je zlem snažit se druhé manipulovat a využívat k sobeckým cílům. Nemůžeme, jako to dělají obchodníci, hledat jen zisk. Dobrá je naopak spolupráce a jednání inspirované hodnotami, které prospívají jednotlivcům i celku, které sjednocují lidi navzájem i člověka s přírodou.

Silná a zdravá společenstva jsou moudře založena na mnohých vzájemně prospěšných vztazích. Pokud naše společnost nemá být vratká, nestabilní, musí být založena stejně. Chceme-li rozvíjet vztahy k druhým lidem, něco pro ně s láskou udělejme.

Společnost roste pouze tehdy, když staří muži sázejí stromy, v jejichž stínu si už nestihnou pohovět. (řecké přísloví)

Článek vyšel v časopise Akropolitán č. 168