Mezi tolika hodnotami, které dnes chybí, zaujímá moudrost srdce, rozvaha, velmi zvláštní místo. Jestliže být rozumný je opakem šílenství, lze dnes na všech úrovních lidského života pozorovat různé rysy šílenství, a to do té míry, že je obtížné rozpoznat, kdo je kdo a kde leží jemná hranice, která jednoho od druhého odlišuje.
Nebudeme analyzovat klinické případy šílenství, ve kterých je nějakým způsobem možné odhalit fyzické nebo organické příčiny, jež vyvolávají nerovnováhu. Nebo i když tyto příčiny nejsou tak jasné, je zřejmá ztráta duševní rovnováhy.
Zajímá nás naopak způsob, jak vytvořit a udržet zdravý úsudek po celý život. Jedna věc je duševní zdraví a druhá je postupně ztrácet normální schopnost úsudku kvůli nedostatku výchovy, vzdělání, čímž se snižují racionální schopnosti, důležitý charakteristický znak člověka.
Pokud považujeme za samozřejmost, že všichni přicházíme na svět s jistým potenciálem, který se musí projevit v průběhu let a ve stále větší míře, co se stane se zdravým úsudkem, přesným, inteligentním úsudkem, který bude muset rozlišovat a volit? Pokud jej příležitosti, které se nám nabízejí, vzdálené tomu, aby byly užitečné pro rozvoj pochopení, deformují nebo mu brání ve vývoji, budeme mít více či méně nebezpečné šílence.
Jsme ponořeni do říše názorů. V rozhlase a televizi se množí pořady, kde jde o to, kdo dokáže křičet nejhlasitěji, kdo upoutá největší pozornost nápadnějším skandálem nebo atraktivnějším nesmyslem. Nehledá se pravda, nýbrž se každý snaží mít pravdu, „svoji“ pravdu, bez ohledu na pravdivost, logiku nebo skutečná fakta.
Jak lze takto rozvíjet správný úsudek? Kde najde rovnováhu ten, kdo věnuje pozornost pouze těmto zdrojům informací?
Na druhou stranu, v případě stejné skutečnosti se objevují dva zcela protichůdné argumenty, ačkoli oba mají zdánlivě stejnou hodnotu. Každodenní podívaná na rozpory mezi velkými osobnostmi světa je hlavolam, který ani zdaleka nevede ke zdravému úsudku, nýbrž ke zmatku, zklamání, nebo v horším případě ke snadnému řešení „přiklonit se na stranu“ těch, kteří se nám zdají buď více, nebo méně sympatičtí.
K tomu všemu musíme přidat nesmírné množství argumentů, které na stejné téma existují. Každý má svou podporu a své projevy a divák je ten, kdo tváří v tvář takové rozmanitosti názorů neví, co má dělat. Nikdo nás neučí, podle jakých kritérií volit a člověk je nucen k tomu, aby si něco vybral bez přemýšlení. V každém případě prvky, které pomáhají při rozhodování, jsou: co je módní?, co říká většina – i když o tom nepřemýšlí?, co je prestižnější a co svědčí o tom, že se žije na úrovni? Bohužel však žádná z těchto možností není dobrá k tomu, aby zvítězila moudrost srdce, zdravý rozum.
A takto lidé prožívají šílenství neshod, názorů, které se ze dne na den mění, rozmáchlých a nejednotných mód, myšlenek, které se udržují násilím nebo pouze osobním charismatem. Nikdo není šílený, ale ani se nikdo netěší moudrosti srdce, soudnosti, inteligenci, rozvaze, schopnosti myslet klidně a vědomě si zvolit.
Proniknout tou to džunglí a najít cestu skrz tak bujné chaotické křoví vyžaduje hodně odvahy. Ale musí se to zcela jistě udělat. Je to cesta, kterou vytyčili, následovali a ukázali opravdoví a věční mudrci a Lidstvo ji má a musí ji zachránit, aby udělilo čestné místo moudrosti srdce, soudnosti, vzdělanému, svobodnému, a především účinnému myšlení.
Článek vyšel v časopise Akropolitán č. 162.
