Pokud bychom někdy chtěli spojit určitou zbraň se spíše staršími dějinami, pro většinu z nás by to byl právě obraz meče, který by se nám vynořil v mysli. Meč byl po staletí považován za nejvýznamnější zbraň. Snoubil v sobě symbolickou i materiální hodnotu, neboť jeho nositel musel mít odpovídající obnos či zásluhy. A tak přesto, že je to zbraň určená pro boj, stával se často symbolem.
Meč se řadí mezi chladné, sečné, případně bodné zbraně a skládá se z několika částí: hlavice, rukojeti, záštity, trnu a jedno či dvoubřité čepele, ve které je jasně viditelná střední drážka, tzv. krevní rýha, jejíž funkce spočívá v odlehčení a lepší ovladatelnosti zbraně. Jeho počátky sahají až do doby bronzové, kdy dochází k prodlužováním čepelí dýk. Je více než často zobrazován na freskách, obrazech, mincích, pečetích, rytinách, v knihách, nebo tvoří součást soch. Je tedy patrné, jak velký kulturní odkaz se skrývá v tomto kusu zušlechtěného kovu. Mimo tato historická data má však také velký symbolický přesah, který si zde trochu přiblížíme. Možná, že po této krátké exkurzi už nebude váš pohled na tuto zbraň stejný.
Význam meče tedy nespočíval pouze v tom, že byl zbraní určenou k boji, ale sloužil rovněž k účelům náboženským, ceremoniálním nebo rituálním a v dnešní době i dekorativním. Často býval vysvěcen knězem a zasvěcen patronovi rytířů – u nás sv. Jiří, nebo mu dali jméno sami rytíři. Nezřídka ho vnímali jako rodový majetek děděný na další pokolení, čímž se symbolicky předávala síla a moc rodu. Symbolizuje moc, sílu, autoritu, vůdcovství, královský majestát, výkon a prosazení práva. Dále pak ochranu, schopnost oddělit dobré od zlého, ostražitost, řád a spravedlnost. Je také mužským principem a aktivní silou. Meč vězící pevně v pochvě symbolizuje kardinální ctnost umírněnost. Dvojsečný meč představuje dualitu sil a protichůdné tendence při manifestaci, tvoření a ničení, život a smrt. Ztělesňuje síly, které jsou protikladné ve svém projevu, ve skutečnosti se však doplňují a vytvářejí jednotu. Zlomený meč je obrazem narušení řádu a jeho scelení je jedním z hrdinových úkolů. S mečem zobrazovaní bohové války a bouře představují jeho negativní kvalitu.
Právo nosit meč kladlo na svého majitele vysoké morální nároky a zodpovědnost. Při pasování dostali někteří budoucí rytíři mimo práva nosit meč i právo prosazovat spravedlnost. Znamenalo to, že navzdory okolnostem bude rytíř vždy hájit princip spravedlnosti, kde meč představuje prostředek k jejímu vykonání. Meč se tím stal důležitým atributem rytířského ideálu odkazujícím na vyšší duchovní hodnoty. Záštita s čepelí tvoří siluetu křesťanského kříže a znázorňuje, zvláště ve středověku, kdy byl rytíř zároveň i příkladným křesťanem, tuto víru.
Následující příklady jsou rovněž z křesťanství, a této zbrani je v nich přisouzena magická moc. Podle teorie dvou mečů rozdělil Ježíš Kristus vládu nad světem na dvě složky předáním dvou mečů, z nichž jeden meč měl moc ke správě duchovní a druhý ke správě světské. Symbolem moci a spravedlnosti je rovněž ohnivý meč, kterým byli Adam a Eva vyhnáni z ráje. Představuje zde jejich oddělení od ráje, oddělení těla od duše a nebe od země.
Pokud se podíváme trochu dál, k jiným kulturám, nalezneme i zde podobnou symboliku. Kult meče našel svou půdu i v Japonsku, kde se vyvinul v celé odvětví. Výroba meče tu byla pojímána jako stvoření bytosti. Před samotnou výrobou mečíř meditoval a soustřeďoval ducha na nadcházející práci. Mistr nejprve vykove z oceli tělo meče, kterému vdechne duši - zakalí ho. Tato umělecká díla se stala nejen stavovským odznakem samuraje, ale i obrazem jeho duše a symbolem způsobu života označovaného jako Bušidó, cesta válečníka. V Zemi vycházejícího slunce se stal meč vedle zrcadla a nefritového šperku jedním ze tří symbolů císařského pokladu.
V buddhismu je plamenný meč symbolem rozlišování a pronikavosti, které utnou nevědomost u kořenů. Třímá ho v pravé ruce bódhisattva moudrosti Mandžušrí.
U Keltů byla pochva meče často zdobena stylizovanými draky. Meč zde byl prvkem aktivního aspektu vůle. Byl atributem hrdinského krále Núadu a symbolicky spojován s podvodními mocnostmi.
Mnoho mečů mělo symboliku, která souvisela s jejich nositeli, většinou významnými králi, legendárními či mytickými postavami. Často měly svá jména a schopnosti odlišující je od obyčejných zbraní. A tak známe například Excalibur, meč krále Artuše, nebo mocný meč z pověsti o Bruncvíkovi. Oba tyto meče symbolizují moc a v rukou svého majitele dávají průchod jeho vůli.
Vůle je spojena s řádem, sebeovládáním, ušlechtilostí. To jsou hodnoty, které zdobí nositele meče a které jsou platné dodnes.
Článek vyšel v časopise Akropolitán č. 152.
