Dnes se vše hodnotí na základě výnosnosti. Pokud neexistuje konkrétní zisk toho či onoho druhu, věci postrádají hodnotu.
Je tomu tak i s Filozofií, tedy vědou a také uměním žít. Stěží se jí dostává uznání v tom, co je dnes považováno za prospěšné, protože není snadné odhalit mimořádný přínos, který poskytuje lidské bytosti.
Nebudeme se zdržovat definicemi ani etymologickým kořenem, i když jsou užitečné pro hlavní cíl Filozofie. Víme, že je to Láska, a tímto i hledání Moudrosti. Je však dobré znovu si připomenout, o jakou Moudrost se jedná, a obzvláště co znamená milovat a hledat to, co milujeme.
Každý, kdo chce provozovat nějaké řemeslo či jinou profesi, musí studovat, a především se to musí naučit. Je to specifická forma moudrosti potřebná k tomu, abychom jednali správně. Jedna z nejčastějších a nejnaivnějších otázek, která se pokládá dětem, je: Čím chceš být, až budeš velký? Je to způsob, jak zjistit, co by se jim líbilo studovat, učit se, dělat.
A přesto se jich nikdo neptá: Jaký smysl bys chtěl dát svému životu? Snad proto, že dítě to ještě neví, stejně jako neví, co by chtělo uskutečnit, až bude starší. Nebo snad i proto, že si málokdo myslí, že taková otázka má cenu.
Nicméně tato velká otázka, tento velký výchozí bod Filozofie je tím, co řídí veškeré pozitivní hledání a veškeré nalézání, tím, co člověka činí důležitým. Přibližuje nás vlastní skutečnosti a razí nám četné cesty pro získání osobní výtečnosti, která nemá nic společného s prací, kterou vykonáváme. Nebo z jiného pohledu, přináší hodnotu všemu, co v životě děláme.
To je hlavní Moudrost Filozofie: dát smysl životu, začínaje vlastním sebepoznáním, dát hodnotu času a možnosti jednat správně.
Není třeba psychologické analýzy ani měření mentálních schopností; je to mnohem více, protože to znamená poznat vlastní já s jeho psychickými a mentálními charakteristikami, ale především s jeho vnitřními slabostmi a potenciály, aniž bychom se děsili těch prvních a zpychli kvůli těm druhým. Znamená to mít touhy po duchovních prožitcích prostřednictvím vlastních přesvědčení, která nám pomohou zlepšit stav ostatních nebo okolností kolem nás.
Taková forma Moudrosti hledá a nachází poklady v tom velkém i v tom malém. Trpí kvůli neštěstím, která vidí, ale není jimi ochromena; miluje krásné věci; následuje objektivní pravdu, a ne vlastní chutě; vidí nádherný náčrt všemocné ruky, která vede přírodu a univerzum v jeho nekonečnosti.
V takovém případě Filozofie slouží hodně a mnohým.
Slouží k tomu, abychom byli dobří.
Víme, že existují nejrůznější pojetí morálky a že společenské podmínky ovlivňují to, co se nazývá dobrým nebo špatným. Ale hluboko v srdci každý ví, co je dobré, a pokud si zvolí opak, je to proto, že ho prostě nezajímá, co si sám o sobě myslí, a raději se ztotožňuje s názory, které přijaly určité skupiny lidí, s jejich vnitřní prázdnotou nebo jejich fanatizmem.
Abychom byli dobří, musíme se odvážit být jiní.
Jednodušeji řečeno: být přirození, v souladu s nejlepšími idejemi, které nám Filozofie umožnila najít. Mudrci, kteří nám předcházeli, nám zanechali moudrost, která není omezena časem ani prostorem.
Slouží k tomu, abychom byli spravedliví, v souladu s pravdou. Též víme, že pro lidi neexistují absolutní pravdy, ale existuje přiblížení se k pravdě, které nemá nic společného s osobní posedlostí nebo vytržením. Je to pravda, která je uznávaná, protože platí pro jednotlivce i pro všechny ostatní.
Takto spravedlnost není odplatou ani pomstou za špatnosti, o nichž si myslíme, že jsme je utrpěli, nýbrž je rozumným přizpůsobením se pravdám, které vkládáme do života. A první spravedlností je umět soudit sám sebe, aniž bychom upadali do extrému, nýbrž právě naopak abychom se opravovali, abychom každý den byli lepší.
Slouží k tomu, abychom si vážili krásy a vychutnávali si ji. Znovu musíme připomenout, že absolutní kánon krásy neexistuje, což znamená, že se tyto hodnoty časem mění. Krása však má tu vlastnost, že nás dokáže dojmout do té míry, že si přejeme co nejvíce se jí podobat. Deformace, které se dnes v jakémkoli odvětví nazývají uměním nebo krásou, bohužel odrážejí deformaci vnitřní, kterou mnozí trpí a kterou vkládají do svých děl, aby nabídli vzor beznaděje či nepochopení.
Ten, kdo krásu hledá a nalézá, si vychutnává jak předení kočky, tak i třpyt hvězd, a kdyby toho byl schopen, vyzařoval by veškeré kouzlo světa.
Slouží k tomu, abychom pochopili, a ne se pouze vzdělávali. Pochopit umožňuje vnímat vše, co překračuje smysly. Chápe se to vnitřní, kořen toho, co se projevuje navenek. Poznat sebe sama, což je výtečný filozofický výrok, je nejlepším způsobem, jak pochopit sám sebe, aniž bychom upadli do přehánění či ospravedlňování se. Poznat sebe sama objektivně je nejlepším způsobem, jak pochopit ostatní, hledaje příčiny, a ne důsledky, vyhýbaje se samovolným výmluvám či potupám bez inteligentní opory.
A především slouží k tomu, abychom milovali, protože láska je základní částí Filozofie. Aniž by vylučovala lásku k lidem, umožňuje projev lásky jako pouto jednoty, které překonává všechny překážky a přibližuje nás všem mysteriím Univerza.
K čemu slouží Filozofie? Nabízí nám univerzální klíč, abychom si mohli otevřít bránu do svého nitra a objevit nekonečné cesty, které nabízí svět. Abychom se dozvěděli, proč a kvůli čemu žijeme.
Článek vyšel v časopise Akropolitán č. 104.
