Přejít k hlavnímu obsahu

Časopis Zrcadlo kultury, 043. číslo

Civilizace
Perly Malé Asie
Malá Asie hrála ve starověkých dějinách významnou úlohu nejen díky své poloze na pomezí Asie a Středomoří, ale byla též významným prvkem v kulturním, filosofickém a uměleckém životě antiky. Nejlépe o tom svědčí její „perly“, za něž lze považovat maloasijská města. Jejich jména se stala symbolem umělecké dokonalosti, vrcholné filosofie nebo civilizačního i ekonomického bohatství. Některá z nich se stala dějištěm mnoha významných historických událostí antického světa. Nahlédněme do života Efesu, Halikarnasu, Milétu a Pergama, aby nám ještě dnes, po téměř dvou tisíciletích, odkryly svou krásu.

Mytologie
Mýtus o Troji
Přestože dnes je s Trojou nejvíce spojován Schliemann, o němž jsme uvedli rozsáhlý článek v čísle 11 našeho časopisu, mnoho autorů o ní psalo již v antice. Nejproslulejší jsou samozřejmě eposy Ilias a Odysseia, u nichž se jen předpokládá, že jejich autorem je Homér, stejně jako se můžeme pouze dohadovat, kdy žil, neboť na to existují různé názory, z nichž některé ho umisťují až na přelom 9. a 8. století př. n. l. Všichni, kteří bojovali v Trojské válce, byli hrdinové, neboť zbabělci by se do války ani nevypravili. Přesto je na obou stranách několik hrdinů, kteří si zaslouží, aby se o nich napsalo několik řádek.

Civilizace
Chetité – zapomenutá říše
Chetity na denní světlo pozvedla přednáška oxfordského profesora Archibalda Henryho Sayce na téma „Chetité v Malé Asii“, konaná na podzim roku 1880. Nastal veliký poprask a prvotní nadšení vystřídal posměch, který vyvrcholil přezdívkou „vynálezce Chetitů“, protože se o nich nezmiňují ani autoři antického Řecka a Říma. Představa, že by v této epoše dějin existovalo zapomenuté impérium, se Britům, nad jejichž vlastní říší slunce nezapadalo, zdála nemožná. Chetité nebyli zcela neznámí, protože zmínky o nich nalezneme v Bibli, ale většinou jen v souvislosti s jinými, nepříliš významnými, národy. Existence Chetitského státu byla nakonec potvrzena o čtyři roky později na základě egyptského archivu objeveného v rezidenci faraona Achnatona.

Civilizace
Féničané – bájní mořeplavci
Nejstarší zmínky o existenci Féničanů pocházejí z Egypta, kde se o fénických městech již zmiňují cestopisy datované do 2. tisíciletí př. n. l. Vzhledem k tomu, že Féničané nikdy nevytvořili ucelené království či impérium, poznatky o nich, ač dosti bohaté, nejsou příliš souvislé. Podobně jako tomu bylo u Řeků, tvořila Fénicii skupina městských států, které prostřednictvím obchodních kolonií ovládaly rozsáhlé území. Nejstarším takovým malým městským státem byl Byblos, dalšími významnými fénickými městy byli Tyros (Týr) a Sidon.

Historie
Byzantská říše
Pojem Byzanc či Byzantská říše označuje Východořímskou říši (395–1453), která se po pádu Západořímské říše v roce 476 stává jediným legitimním nástupcem antického Římského impéria. V této době zaujímá celou oblast východního středomoří – od Řecka k Dunaji, Turecko, Sýrii, Palestinu a Egypt. Její rozvoj je spojen s koncem starověku a začátkem středověku. Prolíná se v něm řecké kulturní dědictví, včetně řečtiny jako hlavního jazyka, spolu s římským státním uspořádáním, a především stále silnější křesťanská víra. Právě díky kulturní odlišnosti od antického světa se mezi historiky od 19. století začalo používat označení Byzanc. Toto pojmenování by však obyvatelům Byzantské říše připadalo cizí; sami sebe označovali za Římany, v řečtině Rómaioi, a svou říši nazývali Rómania či basileia tón Rómaión, neboli království Římanů, což se do latiny překládalo jako Imperium Romanorum – Říše Římanů. Největšího územního rozmachu dosáhla Byzantská říše za vlády císaře Justiniána, v letech 527 až 565. Byl jistě jedním z nejvýraznějších panovníků v celé historii Byzance. Měl pověst vynikajícího státníka, přesto ho však jeho současník, byzantský historik a učenec Prokopios z Kaisareie (500–565), charakterizoval jako chladnokrevně krutého a proradného člověka.

Filosofie
Malá Asie – kolébka řecké filosofie
Hlavním kulturním střediskem Malé Asie se po smrti Alexandra Makedonského stalo starobylé město Pergamon. Vyrostla zde velká knihovna, která dokonce konkurovala své slavnější „sestře“ v Alexandrii. Milétská škola: Jejím prvním a nejstarším filosofem byl Thales, který se narodil v polovině 7. století před naším letopočtem. Víme, že byl velmi zcestovalý, například procestoval celý Egypt a uvedl egyptskou geometrii do Řecka. Byl opravdu všestranný a měl velké znalosti v oblasti matematiky, architektury a astronomie. Dokázal předpovědět zatmění Slunce, spočítal výšku egyptských pyramid, objevil některé matematické poučky, které nesou dodnes jeho jméno. Řekové ho pro jeho moudrost a mimořádnou schopnost naučit se různým oborům lidského poznání označovali za jednoho ze „sedmi mudrců“ starověkého světa. Předchůdce eleatů: Z Malé Asie pocházel také filosof Xenofanes, který je považován za předchůdce takzvané elejské školy. Narodil se v Kolofonu a žil na přelomu šestého a pátého století př. n. l. Traduje se, že žil více než 90 let a že putoval Heladou přednášeje své básně. „Temný“: Ze starobylého ionského města Efesu, v němž se nacházel nádherný chrám považovaný za jeden ze sedmi divů starověku, vyšel Herakleitos, další velký filosof. Podle tradic patřil ke šlechtické, ne-li přímo ke královské rodině, a byl předurčen k zastávání vysokého úřadu. Jej ale mnohem více zajímala filosofie. Z Asie do Athén: Podobný osud měl filosof Anaxagoras, který se narodil kolem roku 500 př. n. l. v maloasijském městě Klazomeny ve vznešené rodině. I on vyměnil osud vládce a politika za studium filosofie, což ale neznamená, že by veřejně nepůsobil. Právě naopak, byl totiž učitelem velkého athénského státníka Perikla. Atmisté: Prvním z nich byl Leukippos, narozený buď opět v Milétu, nebo v Abdérách kolem roku 500 př. n. l. O jeho životě víme bohužel jen velmi málo. Jeho doktrínu plně převzal jeho učedník Demokritos.

Úvahy
Odpovědnost
Stačí se podívat na Přírodu, abychom dostali opravdovou lekci z odpovědnosti. Žádná její součást, ani kámen, ani strom, ani zvíře, ani hvězda, ani galaxie se nevyhýbá svému Osudu. Právě naopak, uskutečňují ho s tak obdivuhodnou pravidelností, že pokud je toto pravidlo porušeno, považuje se to za „fenomén“ a zaznamenávají to všichni vědečtí pozorovatelé a dychtivé zprávy.

K zamyšlení
Pseudoesoterismus
Všechny civilizace tím či oním způsobem praktikovaly esoterismus a ve všech národech existovali lidé, kteří vynikali svou moudrostí, a byli schopni jasně rozeznávat i to, co ostatní viděli jen mlhavě. Slovo esoterismus pravděpodobně vedlo a vede ke špatné interpretaci svého významu, protože se předpokládá, že za těmito zvláštními poznatky se skrývají hanebné cíle nebo že se jich zmocňuje menšina, aby je zneužila na úkor slabých a nevědomých. Esoterismus je název používaný pro velmi starou a vznešenou formu poznání, které proniká do nejskrytějších a nejzáhadnějších zákonů přírody; avšak čas a okolnosti esoterismus ovlivnily a způsobily, že neodpovídá vždy vážnosti svých tradičních kořenů.

Osobnosti
Sulejman I. Zákonodárce
Sulejmana Turci nazývají Kanuni (Zákonodárce), protože stejně jako kdysi Mehmed II. vydal i on Kánún, knihu zákonů, či lépe řečeno jakési „zemské zřízení“. Tato kniha obsahuje vnitřní organizační strukturu státu, která za Sulejmana dosahuje svého vrcholného zformování. Na Západě byl Sulejman nazýván „le Magnifique“ (Velkolepý) pro svou vladařskou velikost i nádheru svého dvora, která oslňovala vyslance cizích knížat. My ho tak ale budeme nazývat spíše proto, že nás naučil, že schopnosti každého člověka jsou neomezené. Pojďme je tedy rozvíjet a vydejme se na „svatou válku“ proti vlastním nedostatkům.