Nikola Tesla byl jedním z největších vynálezců a vědců v dějinách, zároveň však byl velmi skromným člověkem, který svou práci zasvětil především blahobytu lidstva, a teprve poté vědeckému pokroku.
Zanechal lidstvu přibližně 700 vynálezů, z nichž stojí za zmínku zvláště jeho 112 nejvýznamnějších patentů z elektrotechniky, 73 článků v různých časopisech, 39 000 prací z technické a vědecké dokumentace. Dostal 29 diplomů a uznání různých univerzit, akademií a spolků.
Odmítl Nobelovu cenu, neboť netoužil po penězích a osobním uznání.
Tesla byl člověk velmi vzdělaný, nevtíravý a laskavý ke všem, s nimiž přicházel do styku. Jeho štědrost byla věhlasná, a těch, kteří ho okrádali, si naopak vůbec nevšímal. Jednou řekl: „Nelituji toho, že mě jiní oloupili o mé nápady, lituji však toho, že nemají své.“
Když se stal známým, jeden mladý novinář se ho zeptal, jak je možné, že on, velký vynálezce, nemá žádný pomník, když ostatním, kteří mají mnohem méně zásluh, se v širém světě pomníky staví. Tesla odpověděl, že to není pravda, neboť právě on má pomníků nejvíce. Když se ho překvapený novinář zeptal, kde se tyto jeho pomníky nacházejí, Tesla odpověděl: „...Každý sloup dálkového vedení vysokého napětí je jedním z pomníků mé práce. Nyní si je spočítejte!“
Tesla se narodil 10. července 1856 ve vesnici Smiljan v Líce. Gymnázium navštěvoval v Gospići a Karlovci. Byl průměrným žákem s křehkým zdravím. Už v tomto období svého života projevuje své vynálezecké sklony: chce vytvořit „perpetuum mobile“ a vodní turbínu; sní o létání a využívání síly Niagarských vodopádů. Zabývá se pokusy ve fyzikálním kabinetu a rozhoduje se pro studia techniky.
Studoval na vysoké škole technické v Grazu, kde trávil učením a čtením různých knih dokonce i dvanáct hodin denně. Dosahuje výjimečného úspěchu a velké náklonnosti profesorů.
Kvůli nepříznivým finančním podmínkám přerušuje studium v Grazu a po dvou letech pokračuje ve studiích v Praze, avšak pouze jako externí posluchač. Nemohl se zapsat, neboť se na gymnáziu neučil řečtinu.
Roku 1881 začíná pracovat v Budapešti jako kreslič v Ústředním telegrafickém úřadu. Během jedné procházky v městském parku v roce 1882 svému kamarádovi detailně popisuje ideu rotačního magnetického pole.
Do svého odjezdu do Ameriky Tesla několik let přebývá a úspěšně pracuje ve Francii a v Německu. Roku 1884 odjíždí do USA a začíná pracovat v Edisonově společnosti „Machine Works“ v New Yorku a už následující rok zakládá svou vlastní společnost a záhy přihlašuje řadu patentů z elektrotechniky. Během ekonomické krize roku 1886 jeho společnost zbankrotuje a on si vydělává na živobytí tím, že kope v New Yorku kanalizaci.
V roce 1887 dostává od Western Union Telegraph Co. prostředky na založení „Tesla Electric Co.“ a výstavbu Teslovy laboratoře v New Yorku. Téhož roku přihlašuje patent motoru na střídavý proud a čtyřicet dalších patentů. Záhy Teslovy patenty odkoupí George Westinghouse.
Roku 1895 uskutečnil svůj dětský sen a uvedl do provozu první agregát své elektrárny na Niagaře.
V roce 1896 v USA znovu přichází hospodářská krize. Westinghouse tehdy Teslovi dlužil deset miliónů dolarů, což byla částka, která patřila dle smlouvy Teslovi (jeden dolar za každou koňskou sílu jeho motorů). Westinghouse žádá na Teslovi prominutí dluhu, na což Tesla před ním velkoryse roztrhá smlouvu a vzdá se svých miliónů. V následujících několika letech do začátku 20. století zkoumal paprsky X; nainstaloval první dálkové vedení od elektrárny na Niagaře do města Buffalo (35 km) a přihlásil patent dálkového ovládání lodí a jiných vozidel. Kromě toho postavil radiostanici v Coloradu a měl významné přednášky a prezentace své práce v USA a Evropě.
Roku 1901 začíná stavbu svého největšího projektu „zesilovače-vysílače“ na Long Islandu blízko New Yorku. Jeho úmyslem bylo postavit tzv. „světovou soustavu“ telekomunikace. Dnes se toho dosáhlo pomocí telekomunikačních satelitů, avšak Teslův projekt také obsahoval bezdrátový přenos energie do všech měst na zeměkouli. Měl v úmyslu postavit stanici, která bude vysílat sílu deseti miliónů koňských sil. Navrhoval, aby se k tomu využilo vodní energie USA, a tak se uspokojily energetické potřeby ve světě, avšak americká vláda tento nápad nepřijala a nenašel se nikdo, kdo by pokračoval ve financování jeho výzkumu. Na základě nedostatku prostředků Tesla roku 1906 přerušuje svou práci na Long Islandu a své výzkumy zaměřuje na oblast mechaniky tekutin.
Přibližně posledních deset let svého života bydlel v jednom hotelu v New Yorku a žil uzavřeně v chudobě. Zemřel 7. ledna 1943 ve svém hotelovém pokoji. Generální konference pro váhy a míry v roce 1960 přijala jednotku magnetické indukce „TESLA“ neboli zkráceně „T“.
Kreativní imaginace a sebeovládání
V roce 1919, když bylo Teslovi 63 let, uveřejnil v americkém časopise „Electrical Experimenter“ svůj životopis s názvem „My inventions“ (Mé vynálezy), v němž se obrací na mladé čtenáře, přičemž velkou část článku věnuje období svého dětství. Byl přesvědčen, že zkušenosti z dětství významně utvářely jeho pozdější život jakožto vynálezce. Píše:
„Naše první pokusy jsou zcela instinktivní, plné obrazotvornosti, živé a nedisciplinované. Jak dospíváme, prosazuje se rozum a my se stáváme systematičtějšími a rozvážnějšími. Avšak tyto rané impulsy, přestože tehdy nejsou plodné, jsou velmi významné a mohou utvářet naše pravé osudy. Nyní vskutku cítím, že kdybych toto chápal dříve a pěstoval je namísto jejich potlačování, podstatně bych zvýšil hodnotu svého odkazu světu. Avšak dokud jsem nedospěl, nepochopil jsem, že jsem vynálezce.“
Od raného mládí musel bojovat s psychickou přecitlivělostí a musel se naučit kontrolovat svou výjimečně citlivou psychickou konstituci. Chlapec, který byl donucen bojovat s obrazy, jež nekontrolovaně tryskaly do jeho vědomí, se postupně ve snaze udržet si své psychické zdraví seznamuje s výraznou schopností své představivosti. Silou vůle usměrňuje svou představivost k vědeckému výzkumu. Stejně jako i velcí umělci využívá originálním způsobem svou invenční schopnost, poukazuje na její praktické přizpůsobení ve výzkumu neznámých zákonů přírody. Tesla popisuje:
„V dětství jsem trpěl podivnou chorobou, zdály se mi obrazy, často provázené nějakými záblesky světla, které mi znemožnily vidět skutečné předměty a působily na mé myšlenky a činy. Byly to obrazy věcí a událostí, které jsem opravdu viděl, a ne těch, které jsem si představoval. Když jsem uslyšel nějaké slovo, objevil se živý obraz předmětu, který toto slovo popisovalo v mé vizi. Občas jsem nedokázal rozlišit, zda to, co vidím, je nebo není hmatatelné. To ve mně vyvolávalo velký neklid a obavy.
Abych se zbavil těchto mučivých představ, pokoušel jsem se soustředit na něco jiného, co jsem viděl, a tím se mi často na určitou dobu ulevilo; abych toho však dosáhl, musel jsem neustále vytvářet nové a nové představy. Netrvalo dlouho a zjistil jsem, že jsou vyčerpány všechny, které jsem dokázal ovládat; moje „páska“ se dotočila, a to proto, že jsem dosud poznal malou část světa – byly to pouze předměty v domě a v blízkém okolí.
Když jsem prováděl tuto myšlenkovou činnost podruhé, potřetí, abych představy zahnal, začal tento lék postupně ztrácet na své účinnosti. Tak jsem instinktivně začal pátrat za hranicemi malého světa, který jsem dosud znal, a poznával jsem nové výjevy. Ze začátku byly velmi rozostřené a nejasné a začínaly mizet, jakmile jsem se na ně pokusil soustředit. Postupně krok za krokem jsem byl úspěšnější při jejich stabilizování; stávaly se silnějšími a jasnějšími a nakonec se ztvárnily do skutečných věcí. Brzy jsem zjistil, že se nejlépe cítím, pokud své vize neustále rozšiřuji, získávaje tím stále nové dojmy, a takto jsem začal cestovat, samozřejmě pouze v myšlenkách. Každou noc (někdy i ve dne), když jsem byl o samotě, jsem se vydával na cestu za poznáním nových míst, měst a zemí, abych tam žil, přátelil se a seznamoval, a jakkoli se to zdá být neuvěřitelné, je pravdou, že mně tito lidé byli stejně drazí jako ti ze skutečného života a o nic méně mě nedojímali svými činy.
Toto jsem dělal neustále až do svých sedmnácti let, kdy jsem se vážně soustředil na vynálezy. Tehdy jsem si s nadšením všiml, že si dokážu velmi snadno věci představovat. Nepotřeboval jsem modely, nárysy nebo pokusy. Dokázal jsem si je ve své mysli reálně představit.
Takto jsem nevědomě rozvíjel, jak jsem si myslel, novou metodu oživování představ a idejí vynálezce, která je zcela odlišná od metody čistě experimentální a podle mého názoru je mnohem rychlejší a účinnější. Od okamžiku, kdy se vytvoří plán, do doby, než se nezralý nápad začne prakticky používat, je člověk nevyhnutelně spoután detaily a nedostatky přístroje. Když ho začne zdokonalovat a rekonstruovat, síla jeho koncentrace slábne a on zapomíná na význam základních zásad. Můžeme dosáhnout výsledků, vždy však na úkor kvality.
Má metoda je jiná. Nespěchám s praktickou částí práce. Když se mi zjeví nápad, ihned ho začnu budovat ve své představivosti. Měním konstrukci, zdokonaluji ji a už v myšlenkách ji uvádím do pohybu. Je pro mne zcela nepodstatné, zda spouštím svou turbínu v myšlenkách nebo ji zkouším v laboratoři. Dokonce si všímám, když něco není v pořádku. Není v tom žádný rozdíl a výsledek je navíc stejný. Takto jsem schopen rychle vyvinout a vylepšit nápad, aniž bych na cokoli sáhl.
Když jsem s vynálezem pokročil natolik, že jsem vše zdokonalil a v ničem neshledávám nedostatky, začínám ztvárňovat tento konečný produkt mysli. Můj vynález funguje vždy přesně tak, jak jsem si to představoval a pokusy probíhají přesně tak, jak jsem si to naplánoval. Za dvacet let se nestala jediná výjimka. Proč by to mělo být jinak? Elektrotechnika a mechanika to potvrzují svými výsledky.“
Přestože byl Tesla výrazně nadaným člověkem s výjimečnou schopností imaginace, nestačilo to, aby se stal velkým vynálezcem. Ve svém životopise uvádí i druhou stranu mince této své schopnosti, která se projevovala skrze řadu potíží a neobyčejných problémů, jež musel překonat. Prošel skrze mnoho nebezpečí a několikrát byl těžce nemocný. Díky své neobyčejné statečnosti a tomu, že se už od dětství naučil odříkání, dokázal díky dlouholeté vytrvalosti ovládat svá přání a vášně, a teprve poté se stal badatelem.
Jednou z jeho vášní ještě z dětství bylo čtení knih. Celé noci potají četl, skrývaje se před rodiči. Když mu vzali svíčky, sbíral lůj a dělal knoty. Jednou, když mu bylo přibližně osm let, četl román z otcovy knihovny a rozhodl se cvičit sebeovládání. Při jedné příležitosti o tom napsal:
„Možnosti síly vůle a sebeovládání neobyčejně přitahovaly mou živou obrazotvornost, a takto jsem se v tom začal cvičit. Když jsem dostal sladkost nebo šťavnaté jablko, které mi mimochodem neobyčejně chutnaly, dal jsem je jinému chlapci a snášel jsem Tantalova muka, avšak nakonec jsem pocítil uspokojení. Když byl přede mnou těžký, vyčerpávající úkol, vrhal jsem se na něj vždy znovu, dokud jsem ho nesplnil. Takto jsem celé dny cvičil od rána do večera. Na začátku to vyžadovalo silné mentální úsilí, abych ovládl záliby a přání, avšak jak míjela léta, tento konflikt slábl a nakonec se vůle a přání staly identickými. Je tomu tak i dnes a v tom spočívá tajemství všech úspěchů, jichž jsem dosáhl.“
Na konci studií vedl bouřlivý život. Celé noci se oddával karetním hrám, přeháněl s kouřením a konzumováním kávy. Když si všiml, že kvůli takovému způsobu života má problémy se srdcem, na základě okamžitého rozhodnutí přestal takto žít. Kávu si potom léta objednával pouze proto, aby k ní přivoněl.
Všiml si, že vášně a běžné lidské slabosti omezují člověka v jeho přáních a práci. Proto se pevně uchýlil k disciplíně a odnaučování se všemu, co ho brzdilo a překáželo mu v tvorbě.
„Od dětství jsem byl nucen zabývat se sám sebou. To mi způsobovalo mnoho utrpení. Dnes si však myslím, že to bylo štěstí v neštěstí, neboť mě to naučilo vážit si neocenitelné hodnoty introspekce pro uchování života, stejně jako pro tvorbu.
Zatížení prací a neustálý proud dojmů, které do našeho vědomí přicházejí všemi branami poznání, činí moderní existenci v mnoha směrech nebezpečnou. Většina lidí je tak pohlcena pozorováním vnějšího světa a zcela zanedbává to, co se děje v jejich nitru. K předčasné smrti miliónů lidí dochází z tohoto důvodu. Dokonce i ti, kteří to mají na zřeteli, dělají často chybu, když se vyhýbají zdánlivým nebezpečím a ignorují skutečná. A to, co platí pro jednotlivce, platí více méně také pro lidi jako celek.“
Když mu bylo téměř 80 let, jeho tělesná a duchovní svěžest poutala pozornost mnoha jeho známých. Proto o svém způsobu života učinil prohlášení v jednom známém americkém časopise, v němž popsal svůj přístup k tělu:
„Na své tělo se dívám jako na stroj a tímto se řídím. Své tělo udržuji vždy čisté, stejně jako olejem promazávám své stroje, a tak nezavdávám příčinu, aby v něm vznikla nějaká porucha. Nejdůležitější je životospráva a dieta. Pokud stroji nedodáváme nejlepší druh paliva, nebude správě fungovat. Proto se starám o to, abych reguloval chod svého stroje podle vědeckých principů a podle zákonů planety, na níž žijeme. Stejně jako máme den a noc, má i lidský život dvě období. Jedno, v němž se pracuje, a druhé, v němž se odpočívá. Takto je třeba mít i dvě hlavní jídla během dne. Jedno slouží k výrobě energie a druhé zásobuje tělo hmotou, která ho občerství během spánku.
Pracující člověk musí spát 7–8 hodin denně, aby se zotavil. Já spím pouze 2 hodiny denně, avšak když spím, spím dobře, umělecky, neboť spaní je uměním, stejně jako i hluboké dýchání, kterému je třeba se naučit. To je jedno z tajemství Východu, které pro mě tajemstvím není.
Sexuální život hraje velkou roli v životě každodenního člověka. Příroda vytvořila přitažlivost pohlaví, aby zajistila přežití lidského rodu. Domnívám se však, že sexuální život maří intelektuální práci. Dříve než jsem dospěl k objevení otáčivého magnetického pole, musel jsem zkoncentrovat veškerou sílu své mysli na tento experiment. Kdybych se byl oddal sexuálnímu životu, k tomuto objevu bych nedospěl.“ (Psychical Culture, March 1935)
První velký objev
Během pobytu v Budapešti roku 1882, kde byl zaměstnán jako kreslič v Ústředním telegrafickém úřadu, Tesla zažil neobyčejný druh nervového napětí, který se projevil přecitlivělostí sluchu. O této události říká:
„V Budapešti jsem slyšel tikání chronometru, přestože nás oddělovaly tři místnosti. Dosednutí mouchy na stůl zaznělo v mém uchu jako zadunění. Zvuk kočáru projíždějícího ve vzdálenosti několika mil zcela otřásl mým tělem. Hvízdání lokomotivy vzdálené dvacet nebo třicet mil rozvibrovalo lavičku nebo židli, na které jsem seděl, tak silně, že bolest, kterou mi to způsobilo, byla nesnesitelná. Země se pod mýma nohama neustále třásla. Musel jsem si podložit postel gumovými polštáři, abych si alespoň trochu odpočinul. Hluk přicházející zblízka či zdálky mě často polekal a nebyl jsem vůbec schopen rozlišit jednotlivá slova. Pravidelné přerušování slunečních paprsků vyvolávalo v mém mozku tak silné rány, že mě omráčily. Musel jsem sebrat veškerou sílu své vůle, abych prošel pod mostem nebo pod jinou stavbou, neboť to způsobovalo drtivý tlak na mou lebku. Ve tmě jsem jako netopýr dokázal díky zvláštnímu smyslu na čele odhalit přítomnost předmětu na vzdálenost dvanácti stop.“
Tesla byl velmi vytrvalým člověkem a vždy dokončil to, co začal. Proto, jak sám říká, díky silné touze po životě, vytrvalosti, pokračování v práci, sportu a s pomocí oddaného přítele překonal tento stav. A poté, jak sám říká: „Vrátilo se mi zdraví a s ním i čilost mysli.“
Brzy poté, co se zotavil, Tesla v okamžiku inspirace odhalil jako velký umělec rotační magnetické pole.
„Když jsem začal pracovat na nějakém úkolu, nebylo to na základě předsevzetí, jak to lidé obyčejně dělají. Pro mě to byla svatá přísaha, byla to otázka života a smrti. Věděl jsem, že bych zahynul, pokud bych se dopustil omylu. Nyní cítím, že jsem bitvu vyhrál. Někde v hlubinách vědomí existovalo řešení, já jsem ho však nedokázal vyjádřit. Jedno odpoledne, na které nikdy nezapomenu, jsem se s přítelem procházel v městském parku a recitoval poezii. V těchto letech jsem znal nazpaměť celé knihy, slovo po slově. Jednou z nich byl Goethův „Faust“. Slunce právě zapadalo a připomnělo mi nádhernou pasáž:
‚Níží se slunce, klesá. Dožil den.
Pospíchá pryč a nový den zas nítí.
Ó, na křídlech že nejsem povznášen,
bych za sluncem směl zakroužiti!
Již zmizelo… Já zkolébán byl snem!
Žel, že se k ducha perutem
peruti hmotné přidruží tak stěží!‘
(Faust, I. díl, Za branou, úprava překl. Vojtěch Jirát)
Když jsem vyslovil tato inspirující slova, nápad mě ozářil jako blesk a v okamžiku byla pravda odhalena. Větvičkou jsem nakreslil schémata do písku tak, jak jsem je o šest let později prezentoval v Americkém institutu elektroinženýrství a můj přítel je zcela pochopil. Představy, které jsem viděl, byly zcela ostré a jasné, měly pevnost kovu a kamene. Proto jsem mu řekl: ‚Vidíš tady můj motor; podívej, jak běží i ve zpětném chodu.‘ “
Věda ve službách lidstva
Kromě řady velkých objevů na poli elektrotechniky, o nichž si Tesla myslel, že nejsou ničím více než kroky kupředu ve zdokonalování již existujících přístrojů v rozvoji průmyslu, se zajímal o problémy, které byly dle jeho mínění pro lidstvo mnohem důležitější. Proto po dlouholeté práci v listopadu 1890 v laboratoři uskutečnil „jeden z nejvzácnějších a nejvíce ohromujících pokusů v dějinách vědy“ – jak on sám říká. Byly to pokusy se „zesilovačem-vysílačem“, který Teslovi umožnil zkoumat chování vysokofrekvenčních proudů. Tento přístroj považoval za nejdůležitější životní úspěch, neboť věřil, že s jeho pomocí lidstvo může změnit podmínky života a nejúčinnějším způsobem využít sluneční energii tak, že bude rozvíjet elektrickou sílu, jež je rovnocenná těm, které pocházejí z přírody.
„V nejužším smyslu názvu to je rezonantní transformátor, který má kromě těchto kvalit přesné proporce, aby svými elektrickými konstantami a vlastnostmi odpovídal zeměkouli, čímž se jeho projekt v bezdrátovém přenosu energie stává nadevše užitečným a účinným. Tímto ztratila vzdálenost jakýkoli význam, neboť neslábne intenzita vybraného impulsu. Dokonce je možné zvětšit působení se vzdáleností od emisní stanice v souladu s exaktním matematickým zákonem.“
Kromě některých dalších vynálezů si Tesla představil projekt „světové soustavy“ globální komunikace a přenosu energie, pomocí níž by se od základu změnilo nakládání s energetickými zdroji na Zemi.
Po zbourání nedostavěné věže „zesilovače-vysílače“ na Long Islandu už Tesla nepokračoval ve výzkumech spojených s tímto projektem.
Na základě různých nepotvrzených zpráv o tom, že vláda zbourala věž, se Tesla písemně obrací na veřejnost a končí slovy: „…Můj první projekt byl zastaven zákony přírody. Svět na něj nebyl připraven. Byl daleko před svou dobou. Avšak stejný zákon nakonec zvítězí a udělá z něj triumfální úspěch.“
Jako vědec byl Tesla filantropem a stavěl se proti násilí a momentálním dočasným řešením. Přemýšlel dlouhodobě ve prospěch celého světa a jeho pokroku.
„Pevně věřím v zákon kompenzace. Opravdová odměna je úměrná vložené práci a obětování. To je jeden z důvodů, kvůli němuž pevně věřím v to, že ze všech mých vynálezů zesilovač-vysílač určitě vyvolá komerční průmyslovou revoluci, kromě jiného i kvůli humánním důsledkům mnoha objevů, které umožní.“
Ve svém životopise vysvětluje svou vědeckou snahu tím, že poukazuje na některá nebezpečí, která by se mohla stát v budoucnosti a která se bohužel dnes již vyplnila.
„Pouhé úvahy o užitečnosti nejsou ničím v porovnání s velkými výhodami pro civilizaci. Jsme postaveni před obrovské problémy, které nelze vyřešit pouhým zajištěním hmotné existence bez ohledu na to, jak je bohatá. Naopak pokrok je v tomto smyslu spojen s riziky a nebezpečími o nic méně zhoubnými, než jsou ta, která jsou zapříčiněna nemajetností a utrpením. Kdybychom uvolnili energii atomu nebo objevili jiný způsob získávání levné a neomezené energie na jakémkoli místě na Zemi, tento vynález namísto toho, aby byl požehnáním, by lidstvu přinesl katastrofu, neboť by vznikly rozkoly a anarchie, což by nakonec vedlo k dosazení nenáviděného režimu násilí.
Největší dobro zažije technický pokrok, který směřuje ke sjednocení a harmonii, a můj bezdrátový vysílač je především takovým.“
„To, co v současnosti nejvíce potřebujeme, je bližší kontakt a lepší pochopení mezi jednotlivci a společnostmi na celém světě... Mír může zavládnout pouze jako přirozený důsledek všestranné osvěty a sjednocení ras a my jsme stále ještě velmi vzdáleni tomuto blaženému uskutečnění.“
Jako vědec se bránil jakékoli formě pověrčivosti a měl negativní názor na víru v nadpřirozené jevy, které byly tehdy módní.
„Náboženská dogmata již nejsou přijímána ve svém ortodoxním významu, ale každý jednotlivec má potřebu věřit v jakýsi druh vyšší moci. Všichni musíme mít ideál, aby řídil naše chování a uspokojil nás, avšak ten není hmotný, bez ohledu na to, zda je vírou, uměním, vědou nebo čímkoli jiným. Je pouze důležité, aby působil jako nehmotná síla. Je nezbytný pro pokojnou existenci lidstva jako celku, aby mohlo převládnout toto všeobecné pochopení.“
Nikola Tesla byl neobvyklým vědcem své doby, nejen pro výraznou intuitivní schopnost a vědomé uplatňování imaginace ve vědeckém výzkumu, nýbrž i kvůli příkladu oddanosti a citu pro vysokou morální odpovědnost vůči potřebám lidstva. Celý svůj život zasvětil tomuto cíli, zříkaje se všeho, co ho jako vynálezce mohlo brzdit v jeho výzkumné práci. Teslovo dílo pro nás proto i dnes může být ukazatelem ve zkoumání neznámých zákonů přírody, které poslouží pokroku lidské kultury a civilizace.
