Mnoho filozofických i náboženských nauk nás učí, že poznáním ukončíme utrpení. A toto tvrzení, které snad do jisté míry chápeme, nás vede k tomu, abychom si položili určité otázky: Jaké jsou vědomosti, které mohou utišit bolest? A jaké jsou hranice tohoto poznání? Je zřejmé, že ne každé poznání slouží k tomu, aby přineslo lidstvu štěstí. A je také zřejmé, že pokud má poznání své hranice, i bolest by je měla mít...
A přesto nám život neustále ukazuje, že bolest je nekonečná a že když nám nějaké poznání přinese úlevu, okamžitě se objeví nová bolest, která předčí tu předchozí a vyžaduje jiný druh poznání, aby ji zmírnilo.
Když se tedy ptáme, které znalosti účinně pomáhají překonat lidské trápení, tak toto skutečné poslání naplňují pouze ty, které odstraňují vnitřní nevědomost a šíří trvalé světlo. Nestačí si stále plnit hlavu údaji, kterým říkáme „vědomosti“, nýbrž je nezbytné, aby tyto údaje byly odpovědí na naše potřeby a starosti. Vědomosti lze také měřit dle jejich delšího či kratšího trvání a podle filozofů všech dob platí, že ty, jež trvají nejdéle, jsou těmi, které se nejvíce blíží Pravdě. V tomto případě se trvání rovná stálosti, neměnnosti, dokonalé stabilitě. A od toho se odvíjí náš „akropolitánský“ postoj, kdy hledáme ony stálé ideje, ty, které se v průběhu dějin vždy opakují v tom či onom jazyce, protože v těchto rovnocenných idejích vidíme projev téže pravdy oděné do různých šatů.
A jaké jsou hranice těchto vědomostí? Tyto hranice jsou dané samotnou lidskou evolucí. Náš obzor je ve výšce očí, které se na něj dívají: čím více člověk roste, tím více se rozšiřuje jeho obzor, a čím dále tento vznešený člověk – tento člověk „Akro-polis“ – kráčí, tím více se horizont vzdaluje a zahrnuje nekonečné a dnes neznámé oblasti. Ale naopak, před člověkem, který se plazí a nechává se strhnout nesnázemi, je obzor jen velmi blízkou linií bez naděje a bez větších perspektiv. To, co je dnes tajemstvím, může být zítra poznáním. To, co je dnes temnotou, může být zítra světlem. To, co je dnes vzdáleným horizontem, může být zítra širokou cestou plnou možností. Jsou však zapotřebí odvážní lidé, schopní vzpřímeně bojovat a nezastavovat se na cestě, ať už jim nohy poraní sebevíc trnů. Pouze před těmito lidmi otevírá Mystérium své brány a stává se Poznáním. Pouze před těmito lidmi je Poznání tak rozsáhlé, že zbavuje veškerého utrpení, veškeré nevědomosti, veškerého nepochopení, aby nakonec v růže proměnilo vše, co bylo na počátku trním.
Článek vyšel v časopise Akropolitán č. 172.
