Když si představujeme inteligenci, obvykle nám na mysl přijdou lidé, možná i některá zvířata. Ale stromy? Na první pohled se nám může zdát myšlenka inteligentních stromů absurdní, ale Peter Wohlleben v knize Tajný život stromů odhaluje obdivuhodný svět stromů, jejichž složité chování a interakce nám ukazují, že i stromy mohou mít svou formu inteligence.
Lesy nejsou v první řadě továrnami na dřevo, zásobárnou surovin a krom toho mimochodem ještě také životním prostorem pro tisíce rostlinných a živočišných druhů, jak to praktikuje současné lesní hospodářství. Zcela naopak – právě tehdy, když se lesy mohou přirozeně rozvíjet, plní zvlášť dobře funkce, jež některé lesní zákony staví nad produkci dřeva: ochranu a regeneraci. … A právě tohle je základem ekosystému: bohatství života, desetitisíce druhů, které jsou navzájem protkány a jeden na druhém závislé. Jak důležité je propojení lesů s jinými přírodními prostory, nám částečně ozřejmuje malý příběh z Japonska. Katsuhito Matsunaga, mořský chemik na univerzitě Hokkaidó objevil, že se kyseliny ze spadaného listí plaví potoky do moře. Tak stimulují růst planktonu, který je prvním a nejdůležitějším článkem potravního řetězce. Více ryb díky lesu? Zmíněný odborník podnítil výsadbu stromů v blízkosti pobřeží, což skutečně vedlo k vyšším výnosům pro rybáře a pěstitele ústřic. … Pod střechou z listí se denně odehrávají dramata a dojemné milostné příběhy, tady je poslední kousek přírody před našimi dveřmi, kde se ještě dají zažívat dobrodružství a odhalovat tajemství. Peter Wohlleben
Tento jiný, ale stále vědecký pohled na svět stromů nám ukazuje, že stromy nejsou jen pasivní součástí našeho ekosystému, ale naopak, že stromy komunikují, cítí, učí se, a dokonce se o sebe navzájem starají.
Komunikace mezi stromy
Jedním z nejzajímavějších odhalení je skutečnost, že stromy dokáží komunikovat, a to dokonce na značné vzdálenosti. Tuto komunikaci uskutečňují prostřednictvím kořenového systému a symbiotických hub, které vytvářejí jakousi síť neboli lesní internet. Podzemní soužití hub a rostlin se nazývá mykorhiza a žádný ekosystém by se bez něj neobešel, je základem stability a životaschopnosti systému.
Takže jak funguje komunikace… Když je například strom napaden škůdci, uvolňuje do svého okolí chemické signály. Tyto signály jsou zachyceny ostatními stromy, které pak mohou zvýšit produkci odpovídajících obranných látek. Takto se stromy navzájem varují před hrozbami.
Péče o potomstvo
Stromy se také starají o svoje potomstvo. Wohlleben popisuje, jak mateřské stromy dodávají výživu svým mladým sazenicím prostřednictvím kořenového systému. Tímto způsobem rovněž omezují růst ostatních rostlin, které by mohly konkurovat jejich sazenicím. Stromy také regulují růst svých sazenic tím, že jim svou korunou poskytují jen omezené množství světla. Tak zajišťují, že sazenice rostou velmi pomalu, a to jim v budoucnosti zajistí houževnatost a dlouhověkost a také neberou potřebný životní prostor jejich rodičům. Jejich čas nastane, až jim rodič přenechá místo.
Učení se a paměť
Stromy jsou schopny učení a mají svou formu paměti. Dokážou si zapamatovat například období sucha a následně se přizpůsobit tak, aby lépe zvládly další suché období. Také se zdá, že stromy jsou schopny se učit z chyb. Například pokud strom poškodí své větve tím, že roste příliš rychle, v následujících letech svůj růst zpomalí.
Emoce a citlivost
Autor naznačuje, že stromy mohou mít svou formu emočního života. Popisuje, že stromy mohou reagovat na bolest a stres. Příkladem může být strom, který byl oříznutý. Tento strom bude do budoucna růst opatrněji, jako by se snažil vyhnout dalšímu zranění.
Tajný život stromů je zajímavá kniha plná úžasných příkladů, odhalujících inteligentní a moudré chování stromů. Je mnoho otázek, na které zatím neznáme odpovědi, ale bez ohledu na to je jasné, že stromy jsou mnohem složitější a zajímavější, než jsme si mysleli. A rozhodně si zaslouží naši úctu a ochranu, nejen kvůli hmotnému zisku.
Knihy jako tato nám otevírají oči a nutí nás přehodnotit naše vnímání stromů a celé přírody, a tak se vracíme současně k moudrosti našich předků. Ti žili v daleko užším a hlubším sepětí s celou přírodou a jistě není náhoda, že každý národ uctíval určité posvátné stromy nebo celé háje a že pro mnohé z nich byl právě obraz stromu s kořeny v nebi symbolem celého světa.
Článek vyšel v časopise Akropolitán č. 168.
