Mars je čtvrtou planetou v pořadí vzdálenosti od Slunce a druhou nejmenší planetou v naší sluneční soustavě. Je často označován jako rudá planeta, protože oxidy železa, které se nacházejí na jeho povrchu, způsobují červené zabarvení, jež bylo pozorováno hvězdáři po celou historii.
![](https://www.akropolis.cz/sites/default/files/styles/asset_image_full/public/assets/images/mars_01.jpg?itok=1WpAhSnP)
Všechny starověké národy, jako byli Egypťané, Babyloňané, Řekové a další, věděly o existenci této planety, kterou dříve považovaly za putující hvězdu a dávaly jí různá jména, jako nebeský oheň nebo putující pochodeň. Považovaly ji za symbol ohně, krve a zániku. Spolehlivá informace o pravidelném pozorování neexistuje, ale bývá zmiňováno již období kolem roku 4000 př. n. l.
Později se zjistilo, že se nejedná o putující hvězdu, ale že patří do naší sluneční soustavy, v níž je pátým nejjasnějším objektem, a že obíhá také kolem Slunce podobně jako ostatní známé planety.Staří Egypťané věděli, že hvězdy mají na obloze pevné místo, ale podle nich některé „speciální hvězdy“ tuto podmínku nesplňovaly, a dostaly svá jména. Mars dostal jméno Har Decher neboli „Červený objekt“. Babyloňané jej nazvali Nergal jako „Velký hrdina, král bojů a pán bitev“. Řekové mu dali jméno Áres, byl bohem války podobně jako u Římanů Mars. Arabové ho pojmenovali Mirikh jako „Pochodeň“ a Peršané ho nazývali Bahran, „Nebeský bojovník“. Indiáni nazývali červenou planetu Angaraka neboli „Hořící uhel“.
O tuto planetu se nejvíce zajímal dánský astronom Tycho de Brahe (1546–1601), který byl odborníkem na přesná měření poloh planet a hvězd a její polohu studoval více jak dvacet let. Byl autorem velmi přesných výpočtů polohy Marsu, a to bez použití dalekohledu. Německý matematik a astronom Johannes Kepler (1571–1630) zveřejnil roku 1609 ve spise Astronomia Nova hypotézu o tom, že Mars krouží kolem Slunce po eliptické dráze. Když italský astronom Galileo Galilei (1564–1642) v roce 1600 použil první dalekohled, byl také prvním, kdo začal tuto planetu pravidelně pozorovat.
![](/sites/default/files/styles/asset_image_full/public/assets/images/mars_02.jpg?itok=QUJTJJD1)
V římském panteonu zastával Mars významné místo a mezi Římany byl bohem velmi oblíbeným; představovali si ho jako boha, který jim dopřeje válečné vítězství, jako statečného a neohroženého bojovníka a byl také pokládán za boha zemědělství a vegetace. Římský básník Ovidius ve svém Kalendáři popisuje příběh o zrození boha Marta. Podle Ovidiova vyprávění byla matkou Marta bohyně Juno, manželka vládce bohů a lidí Jupitera. Bohyně Juno získala od bohyně jara a květů Flory kouzelný květ, po jehož doteku otěhotněla, a posléze porodila syna Marta. Bůh Mars bohyni Floře později projevil svou vděčnost tím, že zajistil, aby byla v Římě uctívána.
Velmi důležitou roli hrál Mars při založení samotného Říma. Podle antické tradice byl Řím založen roku 753 př. n. l. Romulem a Remem, jejichž otcem byl bůh Mars a matkou Rhea Silvia. Proto jej Římané považovali za praotce římského národa. Důležitou roli v celém příběhu zastává i vlčice, která malého Romula a Rema kojila. Vlčice byla posvátným Martovým zvířetem.
V dobách královských i republikánských uctívali Římané Marta pod přízviskem Gradivus, „do boje kráčející“, byl vnímán jako bůh války a ochránce Římanů, ale také jako bůh, který přináší mír. Mars bývá zobrazován jako mladý válečník v plné zbroji nebo jako bezvousý muž sedící na hromadě válečných trofejí, zachycený při odpočinku a doprovázený Amorem. Byl uznávaným bohem mezi římskými vojáky. Jeho podobizny zdobily součásti jejich výzbroje a na vojenské standarty umisťovali jeho malé sošky. Součástí obřadů zahajujících válku byly oběti Martovi. Pokud se vojákům v boji nedařilo, dalšími oběťmi se snažili získat zpět jeho náklonnost.
Mars byl také zemědělským a vegetačním bohem, ochráncem polí a úrody, později byl ochráncem města a jeho obyvatel. Je s ním spojen v Římě všudypřítomný kult vítězství a je neustálou připomínkou úspěchu římského národa.
Článek vyšel v časopise Akropolitán č. 113.