Jestliže se chceme zabývat symbolikou Měsíce, je důležité se nejdříve krátce zastavit u významu symbolů a mýtů.
Je zajímavé, že každá starověká kultura vytvářela mýty obsahující mnoho symbolů. Můžeme se na ně dívat jako na klíče, které potřebujeme, abychom mohli otevřít pomyslné dveře, jimiž vstoupíme do světa záhad a moudrosti.
Mýtus je nadčasová skutečnost, kterou nemůžeme umístit do žádného historického okamžiku. Vypráví o dávné minulosti, ale také o člověku a o jeho vnitřním životě. Symboly, které jsou obsaženy v mýtech, přenášejí a zároveň uchovávají důležitá sdělení, obsah či moudrost.
Například mýtus o labyrintu hovoří o spletitých zákoutích naší duše, ve kterých se můžeme ztratit, a o strašlivém Minotaurovi, který se nachází v centru labyrintu, kde požírá lidi. Představuje naši hrubost, agresi, egoismus, a proto je potřeba ho najít a zabít. Což v řeči symbolů znamená ovládnout tyto aspekty naší duše a stát se pánem sebe sama s pomocí sekery labrys, která symbolizuje vůli.
Symbolismus Měsíce se objevuje v náboženství všech starověkých kultur. Každé má ve svém panteonu bohů, ovlivněném přírodou, hvězdy a samozřejmě i Slunce a Měsíc. Tato dvě nebeská tělesa vždy představovala komplementární síly v přírodě, jako například jin a jang. Slunce reprezentuje oživující energii, sílu, inteligenci a ctnost. Měsíc představuje emoce, vášně, instinkty a proměnlivost.
V řecké tradici najdeme boha Helia (Slunce) a jeho sestru Seléné (Měsíc), v Indii plnili stejné role bohové Mitra a Varuna. První byl spojen se dnem, Sluncem, a druhý s nocí, Měsícem. Také mají vztah k velkým cyklům aktivity a spánku Země.
Obecně můžeme nalézt tyto symbolické charakteristiky Měsíce: bohyně matka, panna, nositelka života a všeobecně symbol pozemské a lidské plodnosti.
Nacházíme spojení s mořem-matkou jako prvotní formou života. A nikoho asi nepřekvapí spojení s láskou nebo plodící silou na úrovni citů.
Pozoruhodný byl Sín u Sumerů, který jako bůh Luny představoval zkušenost, moudrost a skryté tajemství vztahující se k jeho velkému stáří.
Ve starověkém Egyptě najdeme symbolismus Měsíce spojený se dvěma bohyněmi, s Isidou a její sestrou Neftidou. Isis řídí kouzla, noční a lunární magii a představuje osvětlenou část Měsíce. Její sestra Nefthys je temnou a pro lidi neviditelnou částí Měsíce. Je paní Zámku, kterým je Měsíc, její nebeské obydlí.
Čínská mytologie nám vypráví starodávný příběh o Čchang-e, která se rozhodla zabránit krádeži elixíru věčného mládí tím, že jej vypila. V tom okamžiku začala stoupat k nebi, až k měsíčnímu paláci, kde se natrvalo usídlila a stala se bohyní Měsíce.
Při zkoumání mytologie zjišťujeme, že pro většinu kultur byl Měsíc důležitým aspektem s hlubokým a bohatým symbolismem. Jeho soužití se Zemí je prastaré a jeho vliv na naši planetu i nás samotné je velký. Budeme se mu proto věnovat v některém z dalších čísel v samostatném článku.
Článek vyšel v bulletinu Akropolitán č. 151.
