Rio de Janeiro 1993 - Deklarace z Ria: Vyhlášení války strachu

DEKLARACE VALNÉHO SHROMÁŽDĚNÍ
Na Valném shromáždění Mezinárodní organizace Nová Akropolis (MONA), které se konalo v Rio de Janeiru v Brazílii 9. dubna 1993, byla přijata následující deklarace:
VŠEOBECNÁ DEKLARACE:
V rámci prací, kvůli nimž se v Rio de Janeiru shromáždilo ve dnech 9.-11. dubna roku 1993 více než dvě stě osob přibližně z třiceti zemí od Japonska přes Turecko, Francii, Kanadu, Peru atd., Valné shromáždění Nové Akropolis jednoznačně přijalo následující deklaraci o současné situaci ve světě s názvem "Deklarace z Ria".
DEKLARACE Z RIA:
Pád Berlínské zdi, válka v Perském zálivu, nedávné humanitární akce v Africe, návrat demokracie téměř do všech států Latinské Ameriky, perspektivy z konference na nejvyšší úrovni konané v Riu o ekologických otázkách, to vše, po tolika desetiletích studené války, mnozí vysvětlovali jako symbolické známky rození nového mezinárodního řádu schopného vytvořit spravedlivější svět, kde bude větší blahobyt pro všechny.
Skutky bohužel nesplňují tato očekávání a my se ocitáme před novou "érou hrůzy".
Všichni lidé dnes mají strach z lidí. A nejvíce znepokojující je všeobecná přítomnost násilí a krutosti ve všech koutech světa. Jestliže se dříve mohlo říkat, že je nějaký národ horší nežli jiný, dnes se vše mísí a neštěstí se šíří po celé planetě.
Vždy existovaly války. Avšak dnešní války jsou mnohem špinavější než kdykoli dříve. Nejsou to válečné střety, nýbrž ukázky všeobecného mučení, jichž se účastní nejen válečníci, nýbrž celé národy. Tyto národy se ve válečném stavu náhle změní na divochy zneužité těmito hroznými okolnostmi, jež vypadají jako opravdový zlý sen.
Vždy existovali zločinci. Avšak dnes s sebou každý zločin přináší mučení. Jako by samotné zabití už nestačilo.
Chvílemi je těžké uvěřit, že se právě lidské bytosti mohou dopouštět takových přestupků, a to ne proto, že by člověk nebyl schopen tyto trestné činy spáchat, ale proto, že jsou páchány s tak pozoruhodnou bezohledností.
Jak plyne naše doba, tyto příznaky krutosti se objevují u osob stále mladších, u dospívajících, u dětí... Nikdo se nevyhne této vlně zla, která nabývá charakteru epidemie.
Co se to stalo, že lidé mají větší strach z lidí než z čehokoli jiného?
Co to v lidských bytostech zemřelo, že se podobají mrtvolám bez budoucnosti, avšak činným a zlým?
Neexistují morální normy a ty, jež je nahradily, jsou pouze parodiemi předpisů, které jsou v současném světě neupotřebitelné.
Výchova se stala vedlejším produktem robotizace životních prostředků a zvyků. Nemění jednotlivce, pouze mu poskytuje některé prvky nezbytné k přežití. Náboženské a mystické prožitky zůstávají vyhrazeny jen některým skupinám nebo sektářským podskupinám.
Jsme přesvědčeni, že umírá příležitost, aby se projevil lidský duch. A proto se objevuje strach. Proto lidé nedůvěřují lidem. Člověk cítí hrůzu z prázdna a cítí se neschopen projevit svůj duch. Naše slepá kultura nedokáže vidět nic jiného nežli formy a už neumíme rozeznat člověka, jehož duše byla polapena člověkem-strojem.
Je nezbytné uvědomit si, že klíč veškerého rozvoje nezávisí na finanční či technologické podpoře, nýbrž především na zájmu, který se věnuje rozvoji lidského faktoru, jediného potenciálu, jenž sídlí v každém jednotlivci.
Nesmíme zapomenout, že 80 % z rozpočtů schválených pro sociální, ekonomickou a lékařskou pomoc zemím třetího světa se nikdy nedostane k těm, kteří je potřebují, a jsou promrhány miliardy dolarů.
A to vše kvůli korupci "místních elit" nebo kvůli nedostačující lidské a technické přípravě odpovědného personálu a nedostatečnému vzdělání národů, pro něž je pomoc požadována.
Chabá poctivost a odpovědnost skupin, které mají na starosti administrativu a organizaci této pomoci, zradily důvěru lidí, a to nejen v pohledu na jejich leadery a instituce, ale též důvěru v lidskou schopnost pracovat v zájmu veřejného dobra, což umožnilo vznik egoismu a lhostejnosti a vykořenilo hodnoty solidarity, jediné, které se v dějinách ukázaly schopné pohánět společnosti k pokroku a blahobytu.
Jak lze konstatovat, tyto nezdary nejsou mechanické ani technologické, nýbrž výhradně lidské. Moderní společnost vyloučila lidský faktor jako základ rozvoje celé společnosti.
Nová Akropolis navrhuje obrat ve způsobu myšlení, který umožní návrat hodnot bratrství a humanismu s cílem myslet a jednat jiným způsobem, jenž nám umožní dostat se ze začarovaného kruhu přehnaného konzumismu, který dusí naše vědomí.
Jsme přesvědčeni, že člověk není živ pouze chlebem, a proto musíme vyhlásit válku strachu.