Každý člověk musí sám ve svém atanoru, v alchymické peci svého nitra, začít s procesem transformace, který ho přivede k tomu, že se začne zbavovat svých neřestí a nedostatků nebo je transformuje, aby uvolnil prostor ctnostem a kladným schopnostem své osobnosti. Alchymie člověka tkví v tom, že každým dnem bude o trochu lepší než ve dni předchozím. Alchymista k tomu potřebuje některé kladné vlastnosti, jako je skromnost, aby si mohl uvědomit svou nedokonalost, trpělivost, aby se nevzdával před dokončením díla, fyzickou a psychickou čistotu. Snaží se o sakralizaci profánního, což znamená přeměnu lidského v božské, nedokonalého v dokonalé. Proto alchymista zkoumá přírodu a její zákony, aby urychlil vznik toho, co je v něm nesmrtelné. Tak jako to dokázal Herakles prostřednictvím svých pokušení, která úspěšně překonal, nebo jako Theseus, jenž zvítězil nad Minotaurem, svým animálním já sídlícím v hlubinách jeho nitra.
