Möassy, pes

Pohled na různá společensko-politická uspořádání zasazený do poutavého příběhu psa, který se stal člověkem.

Úryvky z knihy:
Můj moudrý ochránce mě zasvětil do věd, a dokonce i do některých umění, ale nikdy do náboženství. Mnohem později jsem studoval náboženské texty hlavních směrů víry, a to jak nových, tak starých. A znovu jsem musel uznat moudrost tohoto člověka, protože tato témata jsem nikdy nedokázal pochopit, a pokaždé, když jsem se pokusil vztyčit prapor své víry, přišel celý déšť strachu a pochybností a srazil můj prapor svou hrubou silou.
Časem jsem si zvykl na šaty. Zpočátku jsem je používal jen jako ochranu před chladem a nosil je místo houní, které mi sklouzávaly dolů z těla, když jsem zaujal vzpřímený postoj. Prosté přikrývky jsem pomalu začal nahrazovat složitějšími oděvy a naučil jsem se dodržovat hygienické zásady podle zvyklostí lidí. Asi po deseti letech jsem nabyl vzhledu člověka starého něco málo přes třicet let. Mé šaty a způsoby byly bezvadné, mé všeobecné vzdělání dostatečně rozsáhlé a ovládal jsem též několik jazyků, i když s jistými obtížemi. Nepoznal jsem však dosud vnější svět. Když jsem byl připraven, můj ochránce, tehdy již velmi starý, mě vzal s sebou do nedalekého města. Bylo to malé horské městečko a pro mne to byla zkouška ohněm. Měl jsem hrůzu z toho, že odhalí můj psí původ, ale pro svou chybnou výslovnost jsem byl považován za cizince nebo za podivína. Můj mocný dobrodinec mi bez jakýchkoli obtíží obstaral doklady, které potvrzovaly, že jsem občanem daleké země, a jelikož předstíral, že jsem jeho synovec, dal mi své vlastní jméno, ale už ne své příjmení. To odvodil z jednoho starého slova amerických Indiánů: říkal mi Möassy.
Když začala zima, všiml jsem si, jak chřadne. Chodil spát velmi brzo a neopouštěl své lůžko dříve než v poledne. Při chůzi vrávoral a v jeho kanceláři si stále podávali dveře právníci a další lidé, kteří přinášeli a odnášeli různé dokumenty. Mnohem později jsem se dozvěděl, že převáděl své obrovské jmění na mé jméno a zdůvodňoval to tím, že nemá rodinu...
...Mnoho let pracoval v rozsáhlém sklepení, kde tajně budoval složitou laboratoř. Dostával ty nejnovější a nejdražší přístroje, jaké na světě existovaly. Pokaždé znovu mi opakoval, že když mě potkal, splnilo se mu přání, protože mě prý volal, a dokonce nutil, abych se narodil pro jistý předem určený cíl. Nikdy jsem to nepochopil...