Ideály olympijských her
Olympijské hry jsou v dnešní době nejznámější mezinárodní sportovní akcí. Ačkoliv se jedná o hromadně navštěvovanou, televizí přenášenou a ekonomicky velmi nákladnou událost, je dobré dnešnímu člověku připomenout kořeny těchto her, které jsou spojeny s velmi ušlechtilými a hluboce lidskými hodnotami.
V antickém Řecku můžeme v šestém a pátém století před naším letopočtem pozorovat zvláštní impulz, který později inspiroval celou evropskou kulturu. Objevilo se velké množství filozofů, umělců, politiků, kteří svým působením přinesli velký pokrok. Na malém území a v krátkém čase probíhal experiment, který vyzkoušel mnoho politických, uměleckých a filozofických prvků, které se teprve po mnoha letech začaly uplatňovat ve větším měřítku.
Jedním z těchto pokusů byly také sportovní hry, které měly svou část ceremoniální (byly zasvěceny bohům a vycházely z mystérií), múzickou (probíhaly během nich recitace, divadelní a hudební představení) a gymnastickou.
Nejznámější byly takzvané Panhelénské hry: Pýthijské hry na počest boha Apollóna v Delfách, Olympijské hry na počest boha Dia v Olympii, Isthmické hry na počest boha Poseidona v Korintské šíji a Nemejské hry na počest boha Dia v Nemei.
Kalos kai agathos
Sportovní hry byly součástí pedagogického úsilí, které směřovalo k ideji Kalos kai agathos. Tento termín znamená krásný a dobrý. Vyjadřuje snahu posílit prostřednictvím výchovy tělo i duši.
Z jedné strany k tomu přispívá gymnastika, která posiluje tělo. Dnešní doba ale zapomíná na to, že v člověku gymnastika posiluje také duši. Pomáhá mu pocítit vnitřní volání, které překonává potíže a směřuje k vítězství. Nejedná se však o vítězství nad druhými, ale vítězství nad vlastními nedostatky a neřestmi. Gymnastika tedy přináší duši vnitřní sílu, ctnost. Pomáhá i tělu, aby bylo zdravé a schopné být dobrým nástrojem duše. V dnešní době musíme přiznat, že tomuto konceptu je bohužel vrcholový sport, který někdy tělo dokonce ničí, vzdálen.
Na druhé straně, múzika dává inspiraci. V antickém Řecku bůh Apollón, který symbolizoval jednotu, promlouval k člověku skrze devět múz: Kalliopé („s krásným hlasem“ – epické básnictví), Euterpé („obveselující“ – hudba a lyrické básnictví), Erató („láskyplná“ – milostná poezie), Thaleia („sváteční, kvetoucí“ – veselé básnictví a komedie), Melpomené („zpívající“ – tragédie), Terpsichoré („tančící v kruhu“ – tanec), Kleió („oslavující“ – dějepisectví) a Úrania („nebeská“ – astronomie).
Tyto múzy dávají duši inspiraci a naplňují ji entuziasmem. V dnešní době se tato múzická část Olympijských her omezila na slavnostní zahájení, ukončení a předávání medailí. Tyto prvky jsou ale na druhou stranu jedněmi z posledních ceremonií, které je dnešní člověk schopen vnímat. Přesto oheň, který atleti předávají jeden druhému při zahájení olympiády, je symbolem nejen přenosu sportovní ideje, ale také symbolem přenášení ohně poznání z učitelů na učedníky během mnoha generací.
Alexandr Veliký – rozšíření ideje mimo Řecko
V řecké polis můžeme najít základní prvky pro přenášení kultury: amfiteátr, gymnázium, stadion. Na těchto místech probíhala výchova mladých, ale setkávali se tam také starší (můžeme zde pozorovat inspiraci k trvalé celoživotní výchově).
Poté, co Alexandr Veliký během vítězného tažení proti Perské říši zakládal postupně nová města, nacházíme v mnoha z nich amfiteátr, gymnázium a stadion. Takto se koncept trvalé výchovy postupně rozšiřoval do celého tehdy známého světa. Římané v tomto úsilí později pokračovali.
Základní ideje a současnost
Pokud čteme některé dokumenty vydávané současným Mezinárodním olympijským výborem, nacházíme v nich starodávné ideje přenášené moderními slovy. Je dobré tyto ideje prozkoumat podrobněji:
Výjimečnost – spočívá v tom, snažit se nejlépe, jak každý z nás dokáže. Probouzí v srdci bojovnost.
Respekt – je třeba cítit respekt k sobě, k ostatním i k pravidlům.
Přátelství a týmovost – většina sportovních disciplín je založena na spolupráci. Dokonce i individuální sporty vyžadují spolupráci trenéra a sportovce nebo spolupráci sportovců například při dlouhém běhu.
Rovnost – rovnost je možná mezi sportovci (a mezi všemi lidmi) pouze na základě poznání. Pouze pokud známe druhého člověka a jeho obyčeje, můžeme si ho vážit, překonávaje různé odlišnosti.
Zdraví – základem zdraví je harmonie, kterou vytváří hygiena, vhodná forma stravování a odpočinku, a především pohyb.
Nadšení – chuť do života, chuť o něco usilovat je v dnešní covidové době velmi důležitá.
Smysl pro fair play – tento filozofický princip se snaží v řádu přírody nacházet hodnoty a tyto hodnoty promítat do řádu života.
Zánik antických olympijských her a jejich obnovení
Když se v antických hrách začala projevovat komercionalizace, atleti začali být úzce specializovaní a začalo se s uplácením, přiblížil se konec antických olympijských her. Pokud v dnešní době budou sílit podobné prvky, povede to také zákonitě k zániku her.
V roce 1894 založil Pierre de Coubertin Mezinárodní olympijský výbor, a o dva roky později, v roce 1896, se uskutečnily v Athénách první moderní olympijské hry. V Čechách, které tehdy byly součástí Rakousko-Uherska, dal na začátku velký impulz pro obnovu olympijských idejí Jiří Stanislav Guth-Jarkovský.
Z tohoto období také pochází heslo Citius, Altius, Fortius, což znamená Rychleji, výše, silněji. Pokud se tato slova pokusíme aplikovat do běžného života, pak rychleji znamená účinněji jednat, výše můžeme spojit s pozvednutím našeho vědomí a silněji směřuje k probuzení vnitřního života, který je základem pro užitečný a šťastný život. Na posledních olympijských hrách v Tokiu byla přidána čtvrtá část společně, což je prvek, který se Škola sportu Nové Akropolis snaží propagovat prostřednictvím všech svých aktivit.
Podobně jako se Pierre de Coubertin a Jiří Stanislav Guth-Jarkovský pokusili o renesanci antických olympijských her, i v dnešní době je třeba obnovit spojením gymnastiky a múziky olympijský oheň v každém z nás.
Sport má v sobě velký potenciál, pokud je používán pedagogicky. S touto renesancí sportu může pomoci každý z nás!
Článek vyšel v bulletinu Akropolitán č. 144.
