Uprostřed všeobecného zmatku, ve kterém v poslední době žijeme, konečně panuje shoda v tom, že existují vážné problémy a že téměř ve všech oblastech života již nelze připustit, aby situace dále pokračovala.
Tolik k dohodě. Nesouhlas začíná, když se mají uplatnit řešení. Před branami nového středověku, kde je individualismus vnucován jako pravidlo a zákon, nás nepřekvapuje, že se doporučuje tolik řešení, kolik je osob, které je navrhují. Ví se o mnoha řešeních: některá se zdají lepší, jiná horší, některá nepoužitelná a jiná snad ano. Existuje však jedno „řešení“, na kterém se lidé také dokázali shodnout, byť jen proto, aby ho jednomyslně odmítli. Je to řešení, které přináší násilí.
Nejsme profesionální politikové; jsme stěží filozofové a věříme, že všechny věci, které se dějí, mají na svém začátku nějaký důvod a ve svém cíli nějaký směr. Jako filozofové nenacházíme ani začátek, ani konec násilí. Nemůžeme přijmout to, že „chyby minulosti“ jsou tím, co podněcuje násilí současnosti. Kdo rozpozná chyby, měl by pracovat na jejich opravě, obětovat se pro dobro ostatních, aby zajistil, že už nebudou trpět – pokud předtím trpěli –, ale nikdy nepoužít ničivé násilí spojené se smrtí, mučením, katastrofami, s absolutním nedostatkem soucitu. Takhle se nechovají ani zvířata.
Nemůžeme přijmout ani to, že násilí povede v budoucnu ke kladným výsledkům.
Neakceptujeme argument, že „jsme dobří, ale jsme nuceni použít násilí, abychom byli vyslyšeni“. Kdo se cítí být dobrým a považuje se za takového, má tisíc způsobů, jak se nechat slyšet a jak být pochopen, aniž by musel přetrhnout nit nevinného života, rozsévat hrůzu a nenávist všude kolem sebe.
Teror není systém, je to anti-systém; a my nepřijímáme cestu, kterou nám navrhují skrze popření jakéhokoli systému. Teror není řešení, je to konec všech řešení; proto nemůžeme přijmout toto údajné řešení, které je největším zlem.
Ti z nás, kteří milují život (a to i když víme, že veškerý život končí smrtí), chtějí v klidu prožít léta, která mají, a v klidu zemřít s vědomím, že důstojně uskutečnili to, co uskutečnit měli. Jako lidské bytosti jsme se narodili a jako takové chceme žít a zemřít. Není možné žít v teroru, ani ukončit své dny jako krmivo pro výbušniny, které vybuchují na jakémkoli místě na venkově i ve městech.
Násilí je zvrhlou rakovinou síly. Buďme zdraví, silní a s morální a fyzickou silou odstraňme násilí z oblastí našich dějin, abychom našli skutečná řešení skutečných problémů, které nás sužují. První problém, který je třeba vyřešit, je tedy tento jed, který otupuje mysl a vůli, oslepuje oči a srdce a brání lidem vydat se na cestu Pravdy a Spravedlnosti.
Článek vyšel v bulletinu Akropolitán č. 143.
