Není ošklivých žen; jsou jen ženy, které se neumějí udělat krásnými.
Na našich stránkách se většinou věnujeme filozofům, umělcům, vědcům, historickým a filozofickým tématům. Může se tedy zdát zvláštní, že si dnes připomeneme módní ikonu Coco
Chanel (19. srpna 1883–10. ledna 1971). Každá velká osobnost se vyznačuje tím, že má svou životní filozofii. To znamená, že dobře ví, co a proč dělá, a má také vizi, jak toho dosáhnout. Mezi takové osobnosti Coco Chanel zcela jistě patří.
Můj život se mi nelíbil, tak jsem si vymyslela jiný.
Coco Gabrielle Chanel měla těžký start do života. Narodila se v roce 1883 jako nemanželské dítě kupce a pradleny. Když jí bylo dvanáct let, její matka zemřela a otec ji odložil do sirotčince. Právě tady se naučila přežít za každé situace. Většina dívek se v té době učila šít, a malá Gabrielle měla pro tuto práci přirozené nadání. Později začala pracovat v krejčovské dílně. Snila však o tom, že se stane zpěvačkou a začala účinkovat v kabaretu. Během svých vystoupení získala podle oblíbené písně přezdívku Coco. Vždy byla nespoutaná a nenechala si diktovat, jak se má chovat. Ve dvaceti letech se seznámila s bývalým důstojníkem a majitelem textilního impéria, díky jeho vlivu a známostem se dostala do vyšší společnosti. S jeho pomocí zahájila své podnikání, založila první salón na výrobu klobouků. Brzy se proslavila svým kloboučnickým uměním a rychle si vytvořila vlastní styl. Vyráběla slamáky bez tehdy módního zdobení, nabírání a kožešinových lemů, ovoce, nebo vycpaných ptáků. Podobné ozdoby byly podle ní nepotřebné, těžkopádné a jen ženu zatěžovaly. Své slamáky zdobila jen stuhou nebo drobnými květinami.
Sama říkala: Nic ženě nepřidává na věku tolik jako okázalá nákladnost, zdobnost a složitost.
Jednoduchost je tajemstvím vší skutečné elegance.
Nadčasové doporučení, které pochází také od Coco Chanel. Pravděpodobně ji v dětství ovlivnil její pobyt v klášteře, kde již tehdy nasávala strohou krásu, která ji obklopovala. Přísná uniforma složená z bílé halenky černé skládané sukně později ovlivnila typickou siluetu jejích návrhů. Béžová, černá a bílá barva hábitů jeptišek, korálky, kříže a řetízky se pak na jejích modelech objevovaly jako typické znaky. Modely, které byly jednoduché, elegantní a vkusné způsobily senzaci a byly napodobovány po celém světě. Další její stále platné doporučení říká: Co se týče doplňků, nejdůležitější je sundat si ten, který jsme si vzaly jako poslední.
Abyste mohla být nenahraditelná, musíte být jedinečná!
Odlišovala se. Byla jiná. Začala tím, že si ostříhala vlasy. Půjčovala si prvky z pánské módy, její modely byly uvolněné a pohodlné. Pro jízdu na koni si ženy obvykle ke kabátku a bílé halence oblékaly dlouhou těžkou sukni. Coco si nechala ušít jezdecké kalhoty na míru, výrazně pohodlnější a praktičtější. V záplavě korzetů, kanýrů a krajek pak byla nepřehlédnutelná a inspirativní. Během jejích cest k moři vznikla další legenda – námořnický styl, opět velmi jednoduchý, ale elegantní. Jako první začala používat úplet, do té doby určený jen pro výrobu prádla. Její modely měly vždy dokonalý střih i proporce.
Dívka by měla vědět dvě věci: kdo je a co chce.
Coco to věděla, chtěla žít. Dokázala to a zároveň to umožnila všem ženám. Byla to právě ona, kdo vysvobodil ženy z těsných korzetů, umožnila ženám dýchat a dala jim volnost. A to doslova, protože dýchání v korzetu bylo obtížnější. Lépe dýchat mohly dámy i v přeneseném smyslu, společensky. Vytvořila zcela novou módu pro moderní ženu, novou oblast sportovní módy. Zkusme si představit, jak se asi v korzetu hraje tenis nebo jezdí na koni. Bez korzetu a v kalhotách, nebo v jednoduchých pohodlných modelech začaly ženy žít skutečně jinak. Dvacátá léta 20. století znamenala konec korzetů, a Coco Chanel tomu výrazně přispěla.
Existují lidé, kteří mají peníze, a lidé, kteří jsou bohatí.
Tvorba salonu Chanel zahrnovala luxusní módu – haute couture, určenou vyšší společnosti. Ale jednoduché a elegantní modely byly dostupné všem vrstvám. Její návrhy jsou dodnes ikonické, připomeňme si znovu úplet, „malé černé“ šaty jsou téměř povinnou součástí šatníku dnešní ženy. Tvídový kostýmek s odšitými lemy, který proslavila například Jacqueline Kennedyová, byl senzací. Tisk ho komentoval slovy: Chanelová přináší víc než módu, přináší revoluci. Celá řada doplňků – perlové náhrdelníky, kabelky, slavný parfém Chanel č. 5... jsou proslulé dodnes. Coco Chanel je právem považována za klíčovou osobnost v oblasti utváření šatníku moderní ženy. Od poloviny dvacátého století udávala tón světovému módnímu průmyslu.
Pokud jste se narodila bez křídel, nic vám nebrání v růstu.
Od mládí milovala umění a umělecký svět, do kterého chtěla patřit. Chtěla se stát zpěvačkou. Ale naštěstí ji osud zavedl na jinou dráhu. K umění a divadlu měla celý život vřelý vztah. Květinové ozdoby, zvláště kamélie, které používala, byly inspirovány divadelní hrou Dáma s kaméliemi. Velmi ráda se věnovala navrhování divadelních kostýmů. Pracovala na klasických hrách, jako Antigona, Orfeus, i na několika moderních představeních.
Móda zmizí, styl zůstane.
Z chudého děvčátka ze sirotčince se stala královnou módy. Podařilo se jí to díky velké odvaze, píli a vytrvalosti. Vždy šla jasně za svým cílem a za svou vizí. Její názory a její práce způsobily revoluci v oblékání a doslova změnily svět. Přestože se stala velmi boha-tou ženou, dokázala si vždy udržet svůj styl praktické a elegantní módy. Jeden z jejích citátů to velmi dobře vystihuje: Miluji luxus. Ale luxus nespočívá v bohatství a špercích, ale v absenci vulgarity. Vulgarita je nejhorší věc na světě. Musíme proti ní bojovat.
Coco Chanel by se pravděpodobně nepovažovala za filozofa. Zcela jistě by se ale ztotožnila s moudrostí, která říká, že krása vnější je odrazem krásy vnitřní. I se starodávným poznáním, že estetika těla je projevem etiky duše. A že každý člověk má svůj život ve svých rukou a záleží jen na něm, co s ním udělá.
Můžete být nádherná ve třiceti, okouzlující ve čtyřiceti a neodolatelná po zbytek svého života.
Článek vyšel v časopise Akropolitán č. 123.
