Je docela možné, že se v člověku, když slyší slovo práce, začne rodit nepříjemný pocit. Pocit, který je spojen s námahou, možná i s čímsi nepříjemným a s něčím, co se musí. Často slýcháme v reklamách: nemusíte nic, vše uděláme za vás, budete to mít bez práce…
Zkusme se však na práci podívat z trochu jiného úhlu pohledu. Filozofie učí člověka používat nástroje a zkušenosti mnoha generací, což může být v tomto případě i práce. Práce je vždy spojena s nějakou činností, a je tedy pramenem energie, který rozvíjí tvůrčí schopnosti. Když se podíváme do přírody, která je velkým zdrojem inspirace, uvidíme, že je velmi činorodá a kreativní. A všichni víme, že i člověk je součástí přírody, a proto má potenciál být stejně aktivní a kreativní jako příroda sama.
Jak se tedy můžeme díky práci rozvíjet? Jednoduše: díky práci lze rozvíjet vlohy spící v našem nitru. Vždy, když se něco učíme a potom zdokonalujeme naučené, používáme a rozvíjíme tyto schopnosti, které jsou v potenciálu a čekají, až začneme jednat tak, abychom je probudili.
Práce učí odpovědnosti. Žijeme ve společenstvích, skupinách, a proto je velmi důležité umět být odpovědný. Nejen že se na nás mohou spolehnout ostatní lidé, ale i my sami na sebe. Být odpovědný znamená, že práci dokončíme včas, co nejlépe a s co nejlepším úmyslem. Znamená to, že nám na lidech a dané práci záleží.
Práce učí kreativitě. Často hledáme řešení, způsoby, cesty, jak něco vyrobit, opravit… Z toho vyplývá, že pokud něco děláme vědomě, ničí to rutinní způsob života. Hodně lidí si stěžuje na rutinu v práci. Budeme-li však věci dělat s plným vědomím a snažit se je dělat každý den o trochu lépe, můžeme se rutině vyhnout.
Existuje také práce vnitřní. Dle filozofie je důležité poznávat sám sebe, hledat své nedostatky, ale také přednosti, abychom mohli s těmito skutečnostmi pracovat. Tedy, díky svým silným stránkám odstraňovat své slabosti, nikoli je potlačovat, ale měnit. Snažit se o to a dávat přednost tomu, co je v nás krásné, dobré, ušlechtilé… Díky tomu se nám bude lépe dařit při spolupráci s ostatními lidmi a také v soužití. Stejně jako pečujeme o své domovy je potřeba pečovat i o své nitro a vztahy. Jestliže pracuji sám na sobě, tak i práce ve skupině se bude dařit lépe. Dokážeme mít více pochopení pro druhé, více lidskosti, ale i více schopností něco učit a předávat. Třeba i takovou věc, jako je udržení dobré nálady.
Práce také pomáhá při nepřízních života. Každý z nás v životě zažil nepříjemné chvíle, starosti a trápení. Není lepšího léku, než je práce. Zaměstnáme své vědomí a kromě toho uděláme i něco užitečného. Mnoho mudrců doporučovalo jít cestou správného jednání: pracovat s plným vědomím, s vůlí, odpovědností a ochotou a bez nároku na odměnu. Tedy dělat něco užitečného nejen pro sebe, ale i pro ostatní, je něco, co dává důstojnost lidskému životu.
Díky vnitřní práci mohla vzniknout velká díla. Copak by velcí malíři renesance nebo stavitelé, spisovatelé a ostatní velikáni mohli vytvořit svá díla bez velikého úsilí a práce? Chodíme do muzeí, jezdíme na dovolenou obdivovat jejich díla, ale málokdy si uvědomujeme, že za tím vším se skrývá velká ochota pracovat a odhodlání zanechat po sobě něco, co má hodnotu a je krásné. V tomto nám mohou být velkou inspirací. Nemusíme všichni být renesančními umělci, stačí, když se do všeho každodenního pustíme se stejným nadšením, pečlivostí a láskou jako oni.
Loučím se citátem římského vladaře Marca Aurelia: "Jestliže se probouzíš po ránu mrzutě, uvědom si: procitám ke svému lidskému dílu. Mám být tedy dále rozmrzelý, jestliže se ubírám k práci, ke které jsem zrozen a pro kterou jsem byl do vesmíru uveden? Či snad jsem určen k tomu, abych si hověl na teplém loži?"
Článek vyšel v časopise Akropolitán č. 103.
