Etika
Kodex cti
Při čtení názvu článku vás nejspíše napadnou příklady jako kodexy Samurajů, rytířských řádů či bojovníků z jiných kultur. Ale kodex cti se netýká jen mužů-bojovníků. Ve starodávných společnostech měla takové definice závazků i různá společenství žen a patrně byly i kodexy závazné pro všechny ženy či muže daného národa. I dnes existují podobné dokumenty, v nichž mají různé společnosti nebo organizace sepsána základní pravidla chování, principy, které dodržují a uznávají. Takový dokument – nejčastější název je „etický kodex“ – zahrnuje obvykle zásady, jež nevyžaduje přímo legislativa, ale které patří ke slušnému a morálnímu jednání, a organizace se tímto dokumentem zavazuje je ctít. Zaměstnanci nebo členové by jej měli dobře znát a samozřejmě dodržovat.
Úvahy
Neviditelné ochranné štíty
V těchto posledních desetiletích 20. století žijeme v době velké nejistoty, v níž se velmi znečištěné prostředí stává stále agresivnějším. Mnozí se ptají, jak se můžeme alespoň základním způsobem bránit proti těmto agresím, které nejsou vždy čistě fyzické, neboť v přírodě existují také jiné vibrační úrovně, jež jsou však deformovány na základě konzumismu a materialismu. Tradiční esoterní knihy se často dotýkají tohoto tématu, avšak postrádají rady, které lze bezprostředně prakticky použít. Možná, že jsou jejich „recepty“ v důsledku zrychlení času pro dnešní lidi nepoužitelné a nepočítají s jednoduchými a okamžitými nebezpečími, nad nimiž bychom měli zvítězit my, kteří si přejeme mít zdravé nejen tělo, ale i Duši. Bůh a příroda, které z filosofického hlediska nemůžeme chápat jako oddělené, ani jako protikladné extrémy, vybavili všechna stvoření určitým druhem ochranné „kapuce“, jež zahrnuje všechny úrovně od duchovní po materiální. Aby se však tento ochranný štít stal účinným, je nezbytné přinejmenším začít praktikovat určité postupy.
Historie
Po stopách Římanů – Pula, 4. část - Římská divadla
Kromě amfiteátru, kterému se říká „Aréna“ a o němž jsme psali v minulém čísle, měli Římané v antické Pule ještě dvě divadla, větší a menší. Z většího se bohužel nezachovalo téměř nic, zatímco z menšího relativně hodně.
Civilizace
Tajemní Etruskové
Etruská civilizace historicky předcházela době starověkého Říma. Novodobý zájem o národ Etrusků (lat. Etrusci či Tusci) se zrodil již v renesanci. Byl probuzen nálezy etruských hrobek, nápisů v neznámém jazyce, krásných a propracovaných uměleckých děl. Zájem a stejně tak i množství nezodpovězených otázek o společnosti Etrusků, jež v době svého vrcholného rozmachu v šestém století před naším letopočtem ovládala severní i střední Itálii, přetrvává až do dnešních dnů. Mezi největší etruská tajemství bezesporu náleží samotný původ tohoto národa a jejich jazyk, který nepatří do indoevropské skupiny jazyků. Přestože již několik staletí probíhá výzkum Etrusků, na mnohé otázky stále neexistují jednoznačné odpovědi. Ačkoli Etruskové rozvinuli písmo, jež převzali z řecké alfabety, nedochovalo se nám žádné dílo zmiňující jejich historii či legendy o vlastním původu.
Civilizace
Etruské dědictví Římu
Etruskové jsou pro nás dodnes v mnohém záhadou a stále se vedou spory o jejich původu, jazyce, o zdrojích inspirace při budování civilizace i o jejich vlivu na okolní svět. Ani po více než dvou stoletích bádání nejsou nalezeny odpovědi na množství otázek, protože informace získané prostřednictvím archeologických nálezů jsou zatím nedostačující. Dnes se díky genetickému srovnání zdá pravděpodobné, že Herodotova verze o příchodu z Malé Asie je pravdivá. Etruskové nám nezanechali historická díla ani vlastní legendy či mýty o sobě samých. Původní texty řeckých a římských autorů, v nichž jsou o Etruscích zmínky, si často odporují a největší dílo, dvacet knih Tyrhéniky císaře Claudia, věnovaných přímo dějinám této civilizace, je ztraceno.
Civilizace
Architektura Etrusků – klíč k tajemstvím záhadné civilizace
Většina proslulých městských států etruské civilizace se rozkládala v západní a v centrální části Itálie, přibližně na území dnešního Toskánska. Etruskové této oblasti dominovali přibližně od 8. do 4. století př. n. l., a koncem tohoto období probíhalo jejich postupné začleňování do sílícího státu s centrem v Římě, u jehož zrodu sami stáli. Podle četných nálezů i zpráv, jež nám zachovali Římané, můžeme usuzovat, že Etruskové patřili k velmi vyspělým kulturám. Jejich jazyk však byl postupně zapomenut a písmo, kterým ho zachycovali, není dosud uspokojivě rozluštěno. Jací byli tito lidé? Jak chápali život a jak se dívali na smrt? V jakých domech žili a jaká města budovali záhadní Etruskové? Jaké bohy uctívali a kam jim přinášeli své obětiny? Na tyto a další otázky se už dlouho snaží odpovědět archeologové i autoři knih s etruskou tématikou. Jednou z často diskutovaných oblastí je i etruské umění.
Historie
Římské legie
Pro naše 21. století jsou římské legie tak trochu záhadou. V čem tkví tajemství jejich úspěchů navzdory početní převaze nepřátel? Kde našli Římané sílu k dlouhým pochodům, při nichž zdaleka jen nebojovali, ale také budovali silnice, stavěli nová města a přinášeli vymoženosti své civilizace? V tomto článku se pokusíme alespoň částečně poodhalit závoj času a zahlédnout zdroj nezlomné vůle a ctností, které je vedly na jejich cestách.
Astrologie
...a astrologie pořád píše dějiny?
S úctou k moudrosti musíme uvést, že nikdo moudrý nikdy neřekl, že hvězdy určují život lidí a národů. Svou vzájemnou polohou pouze naznačují, co se může stát – a často se opravdu stane – v životech lidí a národů. Hvězdy nepůsobí „karmicky“, to karma používá hvězdy, aby se vyjádřila. Tedy, dítě nebude mít určitý charakter proto, že se narodilo v určitém okamžiku. Naopak, dítě se rodí (lépe řečeno, dle nových vědeckých názorů, „volí si své narození“) v čase, kdy jsou hvězdy uspořádány takovým způsobem, že mu určují charakter, který je nejlepší pro rozvoj jeho schopností.
Etika
Příběh hrdinství: Gaius Mucius zvaný Scaevola
Tento příběh hrdinství se odehrál v době, kdy v Římě skončila epocha království vyhnáním posledního etruského krále Tarquinia Superba pro jeho nemravnost. Tarquinius se obrátil na jiného vládce – etruského krále Porsenu – s žádostí o vojenskou podporu svého nároku a ten souhlasil. Roku 507 před naším letopočtem vytáhl na Řím s několikatisícovým vojskem, a když se mu ho nepodařilo dobýt útokem, oblehl ho. Zásoby jídla se tenčily, a pro Římany to bylo velmi nedůstojné postavení. „Tu si však umínil urozený mladík Gaius Mucius, že tuto nedůstojnost pomstí velikým a odvážným činem. Pokládal totiž za nedůstojné, že takový národ jako římský, který ani v otroctví pod vládou králů nebyl v žádné válce žádným nepřítelem obléhán, je nyní jako svobodný obléhán týmiž Etrusky, jejichž vojska zahnal často na útěk.“ Tak píše římský historik Titus Livius.
Rétorika
Umění rétoriky
Umění mluvit, Techné rhétoriké či Ars rhetorica, není totéž jako obyčejné mluvení, ale je to mluva správná a dobrá. Má za sebou bohatou historii, ze které můžeme načerpat mnohá poučení. Jeho kořeny nalézáme v Řecku a v Římě, kde bylo mezi váženými vědami na druhém místě, hned po filosofii. Filosofie jako umění myslet a rétorika jako umění mluvit. Dobrá mluva je nutným výsledkem dobrého a správného myšlení. Řeč je obrazem ducha, říkali Římané.
Osobnosti
Odysseus: voják ctnosti
Podle Homéra znamená jeho jméno „Syn bolesti“, ale je také odvozováno od řeckého slova hodégos, které znamená „vůdce“, či „ten, který ukazuje cestu“. Oba tyto významy Odysseovu osudu odpovídají. V příbězích, které jsou mu věnovány, se dozvídáme, že o něj bojovali bohové. Poseidon jej chtěl zničit, a naopak Athéna mu pomáhala. Protože však bohové nemohou mít zlou vůli ani nikomu nadržovat, je třeba vnímat je jako síly, které Odysseovi pomáhají překonat sebe sama na cestě k vlastní nesmrtelné duši, ke své vlastní podstatě. Jsou zapotřebí překážky kladené nám osudem na základě naší vlastní volby kráčet po stezce světla. Zároveň je zapotřebí i napnout síly, abychom získali skrze tyto překážky zkušenost a také probudili inspiraci Athéniny moudrosti, která nám umožní nacházet správná řešení.
