Civilizace
Atlantida: zhouba antropologických materialistických teorií
Teorie o rozvoji civilizací a stáří „Homo sapiens“, které na začátku 19. století vytvořili „evolucionisté“ a všeobecně materialismus, se řítí za silného hlomozu. Ti, kteří jsou pilnými čtenáři „Tajné nauky“ H. P. Blavatské, vědí, že už před více než stoletím musela autorka bojovat s „důkazy oficiální vědy“ o nedokonalosti starověkého člověka, o neexistenci Atlantidy a s přesvědčením, že lidská kultura není starší než 6000 let. Různé poznatky, jako například astronomické, se přičítají řeckému, a někdy i římskému civilizačnímu jádru.
Historie
Zmizelá města v Africe
Donedávna panoval názor, že africké národy nemají vlastní dějiny a vedou jen o málo lepší život než zvířata a teprve „šlechetná“ ruka Evropanů jim přináší tu pravou civilizaci. Tímto článkem bych chtěla poukázat na to, že Afrika má svoji hlubokou historii a místa, která nadále zůstávají tajemná, a že dějiny nepostupují lineárně kupředu, ale odrážejí velký Zákon cyklů.
Civilizace
Nazca
Na náhorní plošině jihoamerického Peru se přibližně v období 200 př. n. l. - 800 n. l. rozvíjela kultura Nazca. O této starobylé civilizaci, navazující v mnoha oblastech na tradice kultury Paracas, se bohužel nedochovaly žádné písemné prameny. Přesto nám o sobě zanechala svědectví na mnoha krásných výtvorech z keramiky a textilií, které poukazují na rozvinutý systém zemědělství a náboženství, využívající znalostí z různých oborů a řemesel. Dlouhá existence státu Nazca se dnes rozděluje podle různých motivů zdobení keramiky na čtyři období. Nejstarší fází je prvotní Nazca, která přejímala mnohé náboženské a umělecké prvky od starší kultury Paracas. Následné období se vyznačuje polychromovanou glazovanou keramikou, která je zdobena motivy rostlin, zvířat a podivných fantastických bytostí, podobajících se ptákům, hadům, velrybám a jiným tvorům. Dodnes není přesně vyjasněno, proč anasazijská kultura tak náhle zmizela. Existují různé teorie, které mluví o nájezdech jiných kmenů, především Apačů a Navahů, nebo jiné, mluvící o dlouhotrvajícím suchu.
Historie
Po stopách Římanů - Pula, 3. část
Navštívit Pulu a nevydat se do římského amfiteátru, kterému se říká „Aréna“, je jako navštívit Řím a nevidět Koloseum. Je jedním z nejzachovalejších amfiteátrů a výtečným příkladem technických a technologických konstrukčních řešení umožňujících studovat metody a způsoby antických stavitelů.
Civilizace
Megalitické památky
Mezi megalitické stavby řadíme monumentální kamenná díla, která jsou dílem dávnověkých kultur, o nichž bohužel stále nevíme téměř nic. Často jsou jedinou stopou, kterou tito lidé po sobě zanechali, hrubě opracované a vztyčené bloky volně stojících kamenů (menhiry), které jsou uspořádány do zcela či jen částečně kruhovitých tvarů (kromlechy). Někdy vertikální kameny překrývá kamenný strop (dolmeny), a vytváří tak kamenný stůl nebo celou chodbu - komoru, kterou ještě často zakrývá mohyla. Pokud nacházíme velké množství kamenů položených v přímých liniích, hovoříme o kamenných řadách (aligments). Před námi se otevírá pohled do dávné minulosti, v níž lze spatřit stopy lidí, vlastnících určité matematicko-astrologické vědomosti, stejně jako technické dovednosti, které jim umožnily budovat megalitické pomníky své víry ve vztahu k Zemi a Nebi. Možná šlo z našeho pohledu o prosté lidi žijící zemědělským životem. Ovšem byli to lidé vlastnící spojení s Matkou Přírodou, které je dnes již ztraceno. Samotné spojení s Matkou - Zemí bylo uctíváno prostřednictvím dolmenů, které byly překryty zemí s cílem napodobit jeskyni. Tato jeskyně zde představuje lůno, z něhož pochází život.
Civilizace
Atlantské počátky starověkého Egypta
Platon v dialogu Kritias popisuje události staré několik tisíc let, když hovoří o válce, která se odehrála mezi dávnými Athéňany a obyvateli posledního pozůstatku velké Atlantidy, ostrova Poseidonis, který měl pravděpodobně i své kolonie a jednu z nich i v Africe. „Především si vzpomeňme, že tomu jest všeho 9000 let od té doby, co podle vypravování byla válka mezi těmi, kdo bydlili vně, za Hérakleovými sloupy, a všemi obyvateli uvnitř.“ (Platon) Na vnější straně Heraklových sloupů (dnešní Gibraltar) žili obyvatelé ostrova Atlantidy a utkali se se starodávnými předky Athéňanů, kteří ubránili svou zemi (uvnitř Heraklových sloupů) a dosáhli vítězství. V dnešní době se setkávají různé názory na existenci Atlantidy, Platon o ní však nikdy nepochyboval a přinesl věrohodný obraz krajiny i jejího hlavního města v době, kdy byl ochráncem této země bůh Poseidon (odtud také pochází název ostrova Poseidonis). Jeho deset synů se stalo moudrými králi, kteří si mezi sebou rozdělili vládu nad celým ostrovem i jeho koloniemi. Nejstarší z bratrů Atlas byl nejvyšším vládcem všech ostatních.
Civilizace
Původ a vývoj člověka v Tajné nauce
Dle Tajné nauky se universum neskládá pouze z viditelných částí, ale i neviditelných. A proto v sobě každý život zahrnuje jak složky subtilní, neviditelné a věčné, tak i složky konkrétní, projevené a viditelné. Člověk tedy - jako součást univerza - obsahuje stejné složky. Ale na rozdíl od možností, které nám dává západní pojetí evoluce lidstva, člověk nevznikl z ničeho jako v kreacionismu, a ani se nezrodil z darwinovské opice, ale postupně z evoluce svých duchovních, psychologických a fyzických složek. Vznikal a rozvíjel se spolu s touto planetou, která je živou bytostí mající Ducha a složky jejího těla odpovídající stejným elementům jako je to u těla lidského: subtilní složka mentální, citová, vitální a nejhustší je její fyzické tělo mající dokonalý a krásný kulatý tvar.
Evoluce
Co Charles Darwin nikdy netvrdil?
V roce 1859 vyšla kniha, která vyvolala největší vlnu kontroverzních názorů, „O původu druhů přirozeným výběrem“, ve které Darwin mluví o uplatnění a rozšiřování určitých příznivých dědičných změn pod tlakem zevního prostředí, kdy říká, že jedinci vybavení výhodnými vlastnostmi a schopnostmi časem převládnou. Ve svých teoriích poprvé více hovoří o člověku, člověka nevyčleňuje z působení přírodních zákonů, což byl samozřejmě další problém v jeho vztahu k církvi. Velmi brzy se zvedla bouřlivá vlna odpůrců, která zesměšňovala Darwina a vkládala mu do úst některé teorie, jež mu postupem doby začaly být připisovány. Ukázkovým příkladem je teorie, že člověk pochází z opice, kterou Darwin nikdy netvrdil, ale kterou později rozvedli dopodrobna ti, kteří přijali nekriticky jeho učení.
Úvahy
POVĚRY, Další výplod krize?
Budeme-li ve slovníku hledat krátký a výstižný význam slova pověra, nalezneme vysvětlení jako: „představy cizí náboženské víře a protichůdné rozumu.“ Pověry se nám tedy především jeví jako zavrženíhodné, jako něco vlastního nevědomým lidem, jež neznají náboženské předpisy - kterého náboženství? - a dopouštějí se omylů vzhledem k tomu, co stanovuje ta či ona forma víry. Nebo se jedná o nevědomost, která vede do takové krajnosti, že odporuje racionální logice, což znamená věřit v něco, co nelze vysvětlit. A přesto, navzdory své nelogičnosti a absurditě pověry kvetou všude. Některé mají typický lokální charakter, jiné se šíří, až dosáhnou tak širokého pole působnosti, že se stávají mezinárodními. Nikdo s nimi veřejně nesouhlasí, ani se k nim nehlásí, ale... nikdo se jich nedokáže zbavit, jako by se jednalo o atavistickou sílu, která dokáže lapit i toho nejrozumnějšího člověka. Jejich nejpříznivější kultivační půdou jsou období krize, všeobecného zmatku, neustálých změn, které nevedou k vytouženým řešením, období úpadku idejí a hodnot. Něco velmi podobného době, v níž žijeme.
Etika
Několik slov o přátelství
První podmínkou pro to, aby mohl člověk nacházet přátele kolem sebe, je, že musí nalézt přátelství sám se sebou. Nebojme se, nevede to k individualismu ani k osamění. Naopak. Pochopení sebe jako lidské bytosti nám umožní pochopit i ostatní lidské bytosti kolem nás. Čím více dokážeme naslouchat svému vnitřnímu příteli, tím více se naučíme naslouchat dalším lidem. Čím více se budeme snažit zušlechtit sebe sama, tím budeme shovívavější k ostatním, protože budeme vědět, jak je to těžká cesta vyžadující celého člověka a mnoho úsilí.
Civilizace
Sodoma a Gomora
Vyprávění o zkáze měst Sodomy a Gomory patří k nejznámějším biblickým příběhům Starého zákona. Jeho obsahem je v prvé řadě varování před nemorálním jednáním, ke kterému mají lidé sklon, obzvláště když dosáhli materiálního bohatství. To v nich probouzí egoismus a pocit nadřazenosti a moci nad těmi, kteří se jim v tomto nemohou rovnat. Nadbytek materiálního bohatství člověka často zbavuje pokory a vynáší na povrch nejtemnější hlubiny naší duše. Jak se uvádí v Bibli, bohatí obyvatelé měst Sodoma a Gomora se vyznačovali velkou devalvací morálky a přestali ctít lidské i božské zákony, nad které se cítili povzneseni, za což byli potrestáni. Přestože se židovský a křesťanský výklad poněkud liší, obsah zůstává stejný. Židovská tradice si všímá především neúcty a nepřátelství k chudým, slabým, bezmocným a cizincům, křesťanská tradice klade důraz na absenci morálky v sexuálním životě.
