Civilizace
Syndrom Petra Pana
Přestože se „syndrom Petra Pana“ stal kolektivním šílenstvím, postihuje spíše lidi nad 40 let. Má pachuť infantilní reakce zavřít oči, a ignorovat tím nepříjemné věci. „Když tě nevidím, neexistuješ“, zdá se jakoby říkaly miliony poblázněných lidí o neúprosném fyzickém chřadnutí, které přináší ztrátu vítězného mládí. Nenamáhají se najít alternativní aktivity v souladu s věkem. Mýtus o stejnosti, který má tak fatální následky v politických záležitostech, zasáhl i zde, a lidé věří, že padesátileté tělo může vyvíjet stejné úsilí jako dvacetileté.
Posvátné texty
Pistis Sofia, starobylý gnostický text
Slovo gnose je odvozeno z řeckého „gnósis“ neboli poznání. Jedná se o složitý fenomén, který byl odrazem své neméně složité doby, v níž se otřásal starověký svět Středomoří na konci starého a v prvních stoletích nového letopočtu. Přestože dnes mluvíme o gnosticích jako by to byl určitý celek, nikdy nebyli sjednoceným hnutím, ale menšími skupinami, které se shromažďovaly kolem svých učitelů. Jejich největšími kritiky byli první církevní otcové apologeti, kteří v nich viděli nepřátele rodícího se křesťanství. Pistis – Sofia neboli Víra – Moudrost je jméno hlavní ženské božské postavy. Již ze samotného názvu je tedy patrné, že jeho autoři považovali víru za stejně důležitou jako moudrost, hluboké a důkladné zkoumání. Neodmítají boha, ale popisují jej jako Bytost, která je povznesena nad všechny přívlastky a jména. Má dvojí přirozenost: je světelnou substancí pohrouženou ve věčnosti a současně je zjevený v realitě.
Posvátné texty
Hermetismus: Smaragdová deska
Až do naší doby, fascinované zkoumáním fenoménů světa poznatelného našimi smyslovými orgány a přístroji jako jejich prodlouženými údy, se uchovala tajemná moudrost, jejímž cílem není člověk vládnoucí světu, ale člověk vládnoucí sobě, člověk, který na základě osvobození a probuzení svého nesmrtelného Ducha ví, kým je. Toto esoterní učení s původem kdesi v mytologických dějinách lidstva spojených se starodávným Egyptem, nám přinášejí z doby na přelomu letopočtů řecky píšící autoři, jejichž díla posléze ovlivňují arabskou alchymii a filosofii, procházejí evropským středověkem a stávají se jedním z důležitých ideových východisek renesance – velkolepé epochy hledající velikost a svobodu člověka. Hermetické spisy se staly zdrojem pro alchymisty a renesanční filosofy, pro hledače zlata fyzického i duchovního, protože jejich prvořadým tématem je transformace a transmutace neušlechtilého v ušlechtilé, olova ve zlato, ať už máme na mysli kovy, nebo lidské nitro.
Historie
Po stopách Římanů – Pula, 1. část
Legenda o Argonautech vypráví, že poddaní krále Kolchidy, vedeni jeho synem Apsyrtem, pronásledovali loď Argos a chtěli získat zpět zlaté rouno. Vůdce Argonautů Iason však Apsyrta za pomoci jeho sestry Medey zabil a poddaní nechtěli tuto strašnou zprávu o princově smrti králi sdělit. Rozhodli se, že místo toho na jeho památku založí město, které bude vždy připomínat, kde Apsyrtos zahynul. Strabon, nejznámější geograf starověku, tvrdí, že právě tak byla založena Polai. Opustíme-li mýtus a vydáme-li se po stopách dějin, zjišťujeme, že před více než třemi tisíci lety na území dnešní Puly Ilyrský kmen Histriů založil město a dal název celému poloostrovu Istrie. Zbyly po nich pouze dvě hlavní městské třídy kruhového tvaru, neboť přišli Římané a založili zde Colonia Pietas Iulia Pola.
Posvátné texty
Mahábhárata a Rámájana
Ze všech kultur a civilizací, jejichž duchovní bohatství se dochovalo až do dnešních dnů, zůstává Indie jako jedna z nejstarších, ale také nejplodnějších. Ze žádné starověké civilizace nemáme tak bohatou sakrální literaturu jako z Indie: Védy, Upanišady, Purány, Bráhmany, Áranjaky... představují nevyčerpatelný pramen duchovní inspirace a filosofického poznání. O mnoha z nich jsou Indové už tisíce let přesvědčeni, že byly „zjeveny“ bohy, jiné považují za dílo člověka. K těm posledním patří také světoznámé příběhy Mahábhárata a Rámájana. Oba eposy vypráví o formování civilizace Árjů, kteří si v dávných dobách vybrali Indický poloostrov za svůj nový domov. Jsou to především bohaté příběhy plné velkých hrdinů, jejich bojů a také bohů a démonů, kteří zcela přirozeně zasahují do děje nebo jsou přímo jeho součástí. Už dávno víme, že tyto texty jsou psány symbolickým jazykem, a že tedy existuje více možností jejich výkladu.
Mytologie
Kalevala – Finský národní epos a jeho tvůrce
Kalevalu či „Domovinu hrdinů“, jak bychom mohli volně přeložit její název, lze bezesporu řadit vedle takových literárních děl, jako jsou indická Mahábhárata či sbírky Homéra, Vergilia a Ovidia. A to nejenom pro její rozsah (22 795 veršů), ale především díky její neobyčejné lyričnosti, která magickým způsobem líčí stvoření světa, odvěký boj dobra a zla v příběhu trojice bohatýrů-hrdinů Väinämöinena, Ilmarinena a Lemminkäinena, mytických zakladatelů finského národa. Podkladem eposu byla kulturní a duchovní tradice finského národa, především z oblasti Karélie a Čuchonska, která se přenášela díky místním pěvcům run – básní a zpěvů. Tím, kdo sestavil a propojil jednotlivé příběhy do souvislého celku, byl finský lékař a filolog Elias Lönnrot. Svým dílem tak položil základy finskému obrození a finštině, která tímto vstoupila mezi kulturní jazyky tehdejší Evropy.
Posvátné texty
Cesta skarabea – Příběh egyptských hieroglyfů
Název hieroglyfy pochází z řeckého ta hieroglyphica, což znamená posvátné rytiny; tak jim říkali staří Řekové. Pro staré Egypťany bylo hieroglyfem všechno. Písmeno, socha, chrám, celá pyramida. Vše v Egyptě bylo živé, protože vše mělo své kořeny v Egyptě Nebeském, zdroji Života. I s hieroglyfy Egypťané zacházeli jako se živými bytostmi, které mohou být velmi mocné, pokud se probudí jejich síla. Věděli totiž, že mohou působit správným i špatným směrem, že mohou tvořit, ale také ničit, pokud se použijí se špatným úmyslem.
K zamyšlení
Současný jazyk instinktů
Pojem jazyk instinktů bychom snad tradičně spojovali s řečí těla, vyjadřující naše instinktivní reakce. Ale jak nazvat způsob vyjadřování, který více či méně nápadně, někdy dokonce zdánlivě kultivovaně, ale vždy zcela cíleně, vyvolává tyto nejnižší projevy našeho psychického světa? Mluvím o jazyku reklamy, doslova útočícím na náš psychický svět. Nad řadou současných reklamních sloganů se musíme pousmát, když si uvědomíme, co vlastně říkají...
Posvátné texty
Mayské písmo, nejstarší písemné památky amerického kontinentu
Mayové patří k nejstarším obyvatelům Střední Ameriky. Toto jméno neoznačuje ani tak jeden národ, jako spíš jazykovou skupinu, kterou tvoří několik různých národů rozčleněných do sedmi jazykových podskupin; přitom jazyk ani jedné z nich není příbuzný s žádným dalším indiánským jazykem. V současnosti na tomto území sice žijí potomci starých Mayů, nikdo z nich však již původní, klasickou mayštinou nemluví, což ztěžuje porozumění původním textům, které byly rozluštěny pouze částečně.
Společnost
Rasismus, další příznak znečištění
Termíny jako rasismus a xenofobie se staly klišé mnoha rozhovorů; lidé o nich mluví kriticky... a v horším případě je v té či oné míře aplikují. Staly se módními slovy, často postrádajícími jakýkoli smysl kromě toho, aby urážely. Do módy totiž přišly také urážky: i při nejmenší hádce je běžné přejít do útoku urážkou „rasisto“, stejně jako se před několika lety říkalo „komunisto“ nebo o něco dříve „fašisto“. Co však skutečně znamenají pojmy rasismus a xenofobie? Rasismus je přesvědčení o tom, že některé lidské rasy jsou nadřazené jiným, a že proto mají právo vládnout těm, jež jsou považovány za nižší. Xenofobie ještě více vyhrocuje tuto otázku a projevuje se jako nenávist, odpor a nepřátelství ke všemu, co je cizí, a k cizincům samotným.
Kultura
Kořeny a plody sportu
Slovo sport bylo odvozeno ze starého anglického „disporter“, označujícího zábavnou rekreační aktivitu pro potěšení, a v dnešním smyslu se užívá až asi od osmnáctého století. Avšak dávno předtím, než toto slovo vzniklo, se lidé věnovali činnostem, které dnešní sport připomínají. Ve starověkém Řecku a Římě se pěstovaly závody v běhu i v jízdě s koňskými spřeženími, různé druhy zápasů, hod do dálky, skoky, střelba na cíl, v Americe hráli indiáni míčovou hru zvanou pelota, z níž se prý vyvinul basketbal, a z Číny pochází předchůdci kopané, golfu a vodního póla. U většiny starověkých civilizací se můžeme setkat i s vyobrazeními, které připomínají tanec nebo akrobacii. Jen společenský význam těchto „předchůdců“ sportu se zdaleka netýkal pouze „potěšení“ a často se podstatně lišil od toho, co si představujeme pod pojmem sport dnes.
