Civilizace
Renesance
Článek nás zavádí do doby, která pro Evropu představovala epochu skutečného světla. Ať už to bylo v umění, ve vědě, politice či filosofii, do všech polí lidského působení se promítly vznešené ideály, které měly své kořeny v antice, avšak v renesanci dostaly nové roucho. Autorka článku, ředitelka Kulturní asociace Nová Akropolis v ČR, popisuje panorama nejvýznamnějších osobností, které vystoupily z temnoty středověku a svými díly přinesly Evropě znovuzrození.
Vynálezy
Leonardovy stroje
Leonardo da Vinci, který se stal příkladem ideálu renesančního člověka, neboť v jedné osobě dokázal sjednotit schopnosti vynálezce, umělce i filosofa, se proslavil též obrovským množstvím vynálezů použitelných v rozličných oblastech lidské činnosti. Jak mohl jediný člověk obsáhnout tak rozsáhlé vědomosti a v tolika oborech předčit svou dobu o několik staletí? Odkud získával tento génius inspiraci a schopnost ztvárňovat své představy v konkrétním světě?
Osobnosti
Giordano Bruno – pocta velkému filosofovi
Dalším z velikánů renesance, který předstihl svou dobu a ozářil ji světlem tzv. „nové filosofie“, byl Giordano Bruno. Církví byl prohlášen za kacíře a akademickou obcí považován za odpadlíka proto, že hledal společný jazyk, který by sjednotil náboženství a vědy. Celý život byl stíhán inkvizicí a nakonec pro své pokrokové názory upálen na hranici, přesto však neustoupil od svého učení. V článku přinášíme základní prvky jeho filosofe: pojetí člověka, Přírody a Boha.
Ars memoriae
Renesance a umění paměti
Paměť je uměním, které nám umožňuje navázat spojení s naší vlastní minulostí, s našimi kořeny skrytými v čase. V renesanci nebyla pojímána pouze jako schopnost opakování, ale jako nástroj k rozpoznání zákonů přírody, jež jsou zapsány v našem nitru. Mnozí myslitelé proto rozvíjeli na základě antických tradic různé techniky, jak paměť zdokonalit, aby do vědomí mohly proniknout jasné a pevné ideje, o něž se můžeme v životě kdykoli opřít.
Úvahy
Zeptejme se
„Kam směřuje náš svět? Jak už je zvykem, k této otázce se zaujímají dva radikální postoje, jež jsou protikladné a nesmiřitelné: nejhrubší a beznadějný pesimismus a nejfantastičtější a naivní optimismus. Peklo, nebo ráj…“
Filosofie
Sókratovská metoda
Navazujeme na článek z minulého čísla, který pojednával o životě řeckého filosofa Sókrata. Autor se tentokrát věnuje rozboru jeho dialektické metody, umění rozvádět prostřednictvím dialogu dva zdánlivě protikladné názory a postupnými kroky směřovat k odhalení společné pravdy. Vrchol tohoto umění, maieutika, je silou, která umožňuje vítězství nad sebou samým a vede k opravdovému štěstí, jež spočívá v konání dobra.
K zamyšlení
Umění nalézt Boha
„Kdybychom si znovu osvojili v současnosti téměř zapomenuté umění nalézt Boha, zbavili bychom se mnoha omezeností, rasismů a fanatismů. Zbavili bychom se úzkosti a stali bychom se přirozeně ochotní, dobří a spravedliví…“
Společnost
Esoterismus, který přichází
„Název esoterismus pravděpodobně vedl a nadále vede ke špatným vysvětlením, neboť se předpokládá, že tyto zvláštní poznatky byly ukrývány kvůli hanebným cílům nebo se jich spíše zmocnila menšina, aby je využila ke škodě slabých a nevědomých… Avšak opravdový esoterismus byl vždy chráněným a bráněným prvkem. Byl v rukou jen několika lidí, ale byl na dosah všem těm, kteří se veškerým svým srdcem rozhodli o něj usilovat.“
